6. 03.
Autor: Jiřina Falková
Ne zcela obvyklou cestovatelskou besedu připravily na úterý 21. února pracovnice břeclavského pracoviště TyfloCentra. Pozvaly totiž úplně nového a velmi mladého cestovatele Stanislava Janiše z Mikulova. Ten momentálně žije s přítelkyní ve Vídni, studují, nejsou milionáři a přesto si dokáží plnit své cestovatelské sny.
Klientům přijel povykládat o tom, že není problém poznat vybranou zemi, projezdit ji křížem krážem, seznámit se s místními obyvateli i proniknout do jejich mentality a způsobu života za nevysoké částky a bez bezpečí poskytovaného cestovní kanceláří. Chce to jen odvahu, dobrou přípravu a bezva parťáka s sebou. Zážitky pak přicházejí samy… V Maroku, Egyptě, Jordánsku, Indii, Arménii, Rumunsku – pro nás velmi cizokrajných a „nebezpečných“ krajinách.
Staňa s přítelkyní cestují převážně místní dopravou, autobusy, vlaky, taxíky i stopem. Jejich krédem je, že se v každé zemi chovají tak, jako by přijeli na návštěvu ke svým přátelům, a s úctou k jejich místním zvykům a tradicím. „K sousedovi také nejdete ve špinavých traktorkách do obýváku, ale chováte se slušně,“ dává příklad Staňa. Snaží se také přečíst literaturu od místních spisovatelů a nestudovat jen atlasy a turistické průvodce, přítelkyně nechodí v arabských zemích odhalená… „Vezměte si třeba Egypt. Tamní civilizace je stará více jak pět tisíc let a je pochopitelné, že se jí nelíbí, když přijedou současní lidé, kteří se na sebe rádi dívají a proto se všude odhalují a fotí v plavkách,“ vysvětluje na příkladu možný bod střetu turistů a domácího arabského obyvatelstva, kterému se snaží vyhýbat.
Jako první jsme se vydali do Arménie. Tuto zemi procestoval mladý pár převážně stopem a setkal se zde se spoustou zvídavých lidí. Jedna mladá žena je dokonce týden ubytovala ve svém bytě, hostila je a dodnes jsou v kontaktu přes e-maily. A ačkoliv Staňa nastínil systém zdejší církve, navazující na pohanské zvyky s obětišti u kostelů, konstatoval, že kulturu v Arménii netvoří stavby, ale vztahy. Sliny jsme museli polykat při živém líčení jídla – dozvěděli jsme se, co je to šašlik, kebab, čtyři hodiny zpracovávaný chléb lavaš i že místní dělají výborné červené víno z granátových jablek.
Jordánsko byla další z dnešních zastávek. Také k této zemi měl Staňa připravené ukázky předmětů a bankovek a zážitky z návštěvy starověkého skalního města Petra. Klienty velmi zaujalo vyprávění o právě probíhajícím Ramadánu, kdy Arabové drží ve dne půst, ale jak se setmí, je velký problém dostat se ke stánku s jídlem. Noc, znamenající začátek hodování, se pozná podle toho, že ve tmě není vidět bílá niť.
Poté se rozvinula velmi živá debata plná zajímavých dotazů. Například jak se Rumuni dívají na globalizaci? Staňova odpověď: „Já jsem nešťastný, pomalu se z toho stává jedna Amerika… Místní se snaží se dokázat, že na to mají, že taky mají colu a hamburgery a přitom jejich kebači nebo ciorba jsou super jídla a rumunská hudba nenechá nikoho jen tak sedět. Ta místa se mění před očima z roku na rok. Neřekl bych, že jsou za námi, ale že jsou jinde.“
Kde jsou ženy nejhezčí? Nečekejte, že u nás… Podle mladého dobrodruha jsou to právě Arménky s olivovou pletí a orientálními rysy. Věděli jste, že v Indii léčí malárii jako u nás chřipku a že nejlepší je nevozit probiotika z ČR, ale v případě průjmu „se spravit“ místními jogurty a léky? Že v Arménii nejsou domovy důchodců, protože rodina drží spolu a o své staré členy se postará? Že zde jezdí na kole a nosí kraťasy jen cizinci a malé děti, ale dospělí ne? Že v arabském světě mají rozdělené na ženskou a mužskou část také veřejné dopravní prostředky? A že cizinci znají český obchod Baťa (zejména v Indii), traktory Zetor a nejčastěji se ptají, proč se Česko a Slovensko rozdělily…? My taky ne, ale teď už víme!
Ještě jednou Staňovi moc děkujeme za bohatou besedu. V letošním roce se chtějí s kamarády vypravit do Litvy, Lotyšska a Estonska a plánují také Albánii. Šťastnou cestu a těšíme se na další zajímavé setkání!
Fotogalerie
5. 03.
Autor: Jan Pokorný
Vážení přátelé!
Na počest nevidomé lektorky Zdeňky Vernarské, vyhlašujeme další, v pořadí již pátý ročník soutěže v ovládání počítače bez kontroly zrakem.
Soutěž je určena výhradně pro nevidomé uživatele náročných kompenzačních pomůcek na bázi osobního počítače, kteří se profesně nezabývají výpočetní technikou (nepracují tedy jako lektoři, učitelé, konzultanti, apod.). Za nevidomé uživatele považujeme pro účely této soutěže ty, kteří k ovládání PC používají výhradně hlasový nebo
hmatový výstup a nejsou schopni přečíst zrakem běžný tištěný text ani při velmi velkém zvětšení. Tuto skutečnost je třeba při přihlášení doložit čestným prohlášením. Pořadatelé si vyhrazují právo rozhodnout o účasti soutěžícího na základě stupně jeho zrakové vady.
27. 02.
Autor: Tereza Kozderová
V pátek 24. února jsme měli možnost společně s našimi klienty navštívit prostory Café PRÁH, kde se konala brainstormingová beseda na téma „Jak to chodí v Café PRÁH“.
Café PRÁH je tréninková kavárna Sdružení PRÁH, kde obsluhují lidé s duševním onemocněním. Hlavním smyslem jejího založení byla možnost nácviku pracovních dovedností a zvládání pracovní zátěže, která je srovnatelná se zaměstnáním v běžných podmínkách.
Po příchodu do kavárny nás zaměstnanci přátelsky přivítali a proběhlo vzájemné seznámení. Klienti si objednali kávu, čaj, někdo i sladké palačinky, prostě to, na co měl kdo chuť. Jakmile nás zaměstnanci obsloužili, připojili se k nám a naši klienti tak měli možnost pohovořit s nimi o jejich zkušenostech a zážitcích z provozu. V průběhu brainstormingového setkání padlo i srovnání kavárny PRÁH a kavárny POTMĚ, která je známá i mezi širokou veřejností, především díky zájmu médií. Na konci našeho setkání projevili klienti velký zájem o to, vyzkoušet si někdy práci v takovémto prostředí. Nejvíce je lákal velký kávovar, ze kterého se linula krásná vůně čerstvě pomleté kávy.
Hlavním účelem tohoto setkání bylo ukázat našim klientů, že i lidé se zdravotním postižením mohou vykonávat plnohodnotné povolání jako většina lidí a dát jim tak motivaci znova se začlenit do pracovního procesu.
Celou akci si naši klienti nesmírně pochvalovali, je proto velmi pravděpodobné, že někdy v budoucnu setkání opět zorganizujeme.
Brainstormingové setkání se konalo v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
24. 02.
Autor: Klára Zárubová
V sobotu 18. února 2012 vystoupil Jaroslav Dušek ve Znojmě, aby spolu se svými spolupracovníky uvedl na jeviště Městského divadla pokračování legendárních Čtyř dohod tentokráte pod názvem Pátá dohoda. Na pořádání této charitativní akce se podílelo znojemské pracoviště společnosti TyfloCentrum Brno, o.p.s. Naše poděkování patří hlavnímu organizátorovi, kterým byl opět znojemský podnikatel pan Bronislav Mikulášek, který stojí za nápadem celé akce. Spolupráci nabídlo město Znojmo – Znojemská Beseda, když na charitativní divadelní představení poskytlo divadelní sál zdarma a zajistilo prodej vstupenek. Účinkující se rozhodli dvouhodinové divadelní představení odehrát pouze za režijní náklady.
Výtěžek z tohoto sobotního večera činí po 41 380 Kč. I tentokrát jsme nabídli volné vstupenky našim klientům a dalším příznivcům, bylo jich k dispozici celkem 10.
Znojemské TyfloCentrum využije peníze z tohoto charitativního večera na akce pro klienty, a to na zajištění cvičení na velkém míči. Část z výtěžku věnujeme na besedy s odborníky na nejrůznější témata, na podporu vaření a na další sociální služby osobám s těžkým postižením zraku na Znojemsku.
Fotogalerie
22. 02.
Autor: Eva Pexová
I když zimní počasí příliš neláká k výletům, rozhodli jsme se zimě čelit a vydali se na zajímavou výstavu do Moravského zemského muzea. Výstava je věnována 125 zkamenělinám ze slavného německého naleziště Messel, které do Brna připutovaly z muzea v Darmstadtu. V muzeu nás přivítala naše lektorka Dr. Hrdličková a provázela nás celou výstavou. Na začátku jsem se dověděli, že vystavené exponáty vznikly před 47 miliony lety v období starších třetihor, kdy v tropickém prostředí jezera v sopečném kráteru Messel a v jeho okolí žili živočichové, jejichž dokonale zachované zkameněliny jsme na výstavě viděli. Zkameněliny z Messelu dokumentují raná stádia evoluce savců. Bylo jich zde objeveno 45 druhů např. předchůdce dnešního koně, netopýři, vačice, lemurovití savci, hlodavci i primitivní mravenečník.
Během výstavy jsme se dověděli jak se nalezené exponáty konzervují v epoxidovém lepidle a jak se s nimi dál pracovalo. Celou výstavu provázely typické zvuky džungle a na stěny byla promítána příroda tropického pralesa, což ještě umocňovalo atmosféru. Na závěr pro nás lektorka připravila několik modelů zkamenělin, které si klienti mohli podrobně prohlédnout a osahat, byl mezi nimi i, trilobiti, amonit a líhnoucí se triceratops. Děkujeme za vstřícnost a výklad naší lektorce a těšíme se na další expozice, které v Moravském zemském muzeu v budoucnu připraví.
Fotogalerie
