11. 04.
Autor: Jiřina Falková
Další ze série besed v prostorách TyfloCentra Břeclav se uskutečnila v úterý 10. dubna. Šest klientů v seniorském věku, kteří trpí vážnými poruchami vidění, si přišlo poslechnout něco o třídění odpadů a také o tom, jaký systém třídění mají ve svém městě.
Informace si s pomocí internetu a měsíčníku Radnice připravila sociální pracovnice. Uvedla důvody, proč je důležité třídit odpadky a současně vyvracela klientům mýty, že u třídění jde o krátkodobou „módu“ nebo záležitost mladých lidí. Když si všichni společně zopakovali, jaké suroviny lze z běžného domácího odpadu separovat a jaké barevné kontejnery se na co používají, pustili se do rozebírání „co kam“.
„Po teoretickém úvodu přišla na řadu i praktická část, kdy jsme vysypali doprostřed stolu obaly od různých potravin, s nimiž se klienti mohou nejčastěji setkat ve svých domácnostech, a nad každým kouskem diskutovali. Objevili jsme i několik chytáků,“ popsala interaktivní aktivitu Jiřina Falková. Klientům zamotaly hlavu nejvíce obaly od kartonových nápojů, které se tváří jako papír, ale uvnitř skrývají hliníkovou a plastovou vrstvu. Podobné to bylo s obalem od taveného sýru, který jsme rozebrali na hliník, papír a plast podobně jako krabičku od cigaret. „Mám z toho hlavu jako balón,“ konstatovala jedna z klientek a z besedy odcházela s předsevzetím lépe třídit plasty, když už ví jak a dokáže mezi ně zařadit kelímek od jogurtu, sáček od bonbónů i sešlápnutou PET láhev.
Aktivity se v břeclavské pobočce TyfloCentra konají každé úterý a zapojit se může každý dospělý s těžkým postižením zraku. Více informací na tel. čísle 774 715 106 nebo e-mailu breclav@tyflocentrumbrno.cz .
Fotogalerie
21. 03.
Autor: Jiřina Falková
Na to, že program pro klienty plánujeme měsíc a půl předem, se úterý 20. března vydařilo nad očekávání dobře. Slunečné a teplé počasí bez větru jako bychom si objednali, takže procházku po nové cyklostezce kolem řeky Dyje od TyfloCentra směrem do města jsme si náležitě užili. Cestou jsme se bavili o novinkách kolem nás, vzpomínali na řeku v minulosti a zabrousili i na některé novinky ze sociální oblasti. Od klubovny jsme vyrazili v pěti – dva klienti, tatínek klienta jako průvodce a dvě pracovnice. Naproti nám podél řeky přišel další z klientů a s poslední účastnicí jsme se potkali až u cíle vycházky – Městského muzea a galerie.
Tato břeclavská instituce dlouhodobě podporuje TyfloCentrum tím, že umožňuje klientům zdarma navštěvovat výstavy a jeho pracovníci podávají výborný upřesňující komentář. Výstavu Břeclav 1938 – 1945 jsme si tentokrát prošli sami. Informační panely četla nahlas jedna ze sociálních pracovnic a následně jsme si prohlédli dobové fotky k tématům povodně, školství, okupace, osvobození… A vzpomínali. Drtivá většina z nás, břeclavských klientů, totiž patří mezi pamětníky a válečná léta jsme zde zažili jako děti nebo dospívající.
Vystavené exponáty a zákoutí simulující vojenská ležení a tábory, vybavené pravými zbraněmi, uniformami, stany i mnoha drobnostmi, zapůjčil místní spolek vojenské historie. Vstoupili jsme na hodinu jakoby do jiného světa… A vzpomínky byly veselé, smutné, nostalgické i děsivé. Z úst těch, kteří Břeclav pod hákovým křížem pamatují, svorně zaznělo, že by to již nechtěli zažít. Přesto byli rádi za připomenutí toho, co bylo součástí jejich života v minulosti.
Ještě jednou děkujeme MMG Břeclav za výborně připravenou výstavu bohatou na informace, fotografie i exponáty a vstřícnost vůči klientům TyfloCentra.
Fotogalerie
21. 03.
Autor: Jiřina Falková
Neobvyklý ohlas zaznamenala další z besed, kterou si přišli v úterý 13. března vyslechnout klienti břeclavského střediska. Jako host a přednášející sem totiž zavítal Jan Pavlíček, klient s diagnózou hluchoslepota, který se dlouhé roky účastní aktivit v Brně a vždy v létě provází v Jeskyni Blanických rytířů v Rudce u Kunštátu. Navzdory svému smyslovému postižení.
Beseda začala oproti jiným velmi neformálně. Jenda se s každým příchozím pozdravil a vzájemně se představili. Proto hned zavládla přátelská atmosféra a samotné vyprávění pana průvodce se prolínalo s živými dialogy o tom, co aktuálně břeclavské seniory zaujalo.
„Jak víte, kde co je, když to nevidíte?“
„A jak víte, kolik máte ve skupině lidí?“
Dotazů bylo mnoho. A mezitím jsme se dozvěděli o původu jeskyně, osudu jejího stvořitele Stanislava Rolínka i o tom, jak se hluchoslepý Jenda dostal k této práci a jak ho baví. Jako bonus jsme dostali virtuální prohlídku jeskyně, když nám průvodce poručil zavřít oči a představovat si sochy na základě jeho výkladu. Kdo ještě trochu vidí, mohl potom svou fantazii konfrontovat s realitou na fotografiích, které mezitím připravila a okomentovala pracovnice Tereza.
Pro zájemce – více informací najdete na www.rudka.cz/jeskyne .
Na závěr se klienti s besedujícím bavili o speciálních pomůckách pro hluchoslepé, které Jendovi usnadňují život. Břeclavští klienti například poprvé viděli v reálu bíločervenou hůl nebo si osahali dotykové hodinky s odklápěcím sklíčkem. Všichni odcházeli usměvaví, spokojení, vymluvení a také sám Jenda si tuto družnou akci moc pochvaloval. Odměnou za vynaložené úsilí mu pak byla tabulka čokolády od našich klientů. A pracovnice TyfloCentra zase potěšilo poděkování za velmi dobré akce a nápady, kterými obohacují svým seniorům život.
Fotogalerie
6. 03.
Autor: Jiřina Falková
Ne zcela obvyklou cestovatelskou besedu připravily na úterý 21. února pracovnice břeclavského pracoviště TyfloCentra. Pozvaly totiž úplně nového a velmi mladého cestovatele Stanislava Janiše z Mikulova. Ten momentálně žije s přítelkyní ve Vídni, studují, nejsou milionáři a přesto si dokáží plnit své cestovatelské sny.
Klientům přijel povykládat o tom, že není problém poznat vybranou zemi, projezdit ji křížem krážem, seznámit se s místními obyvateli i proniknout do jejich mentality a způsobu života za nevysoké částky a bez bezpečí poskytovaného cestovní kanceláří. Chce to jen odvahu, dobrou přípravu a bezva parťáka s sebou. Zážitky pak přicházejí samy… V Maroku, Egyptě, Jordánsku, Indii, Arménii, Rumunsku – pro nás velmi cizokrajných a „nebezpečných“ krajinách.
Staňa s přítelkyní cestují převážně místní dopravou, autobusy, vlaky, taxíky i stopem. Jejich krédem je, že se v každé zemi chovají tak, jako by přijeli na návštěvu ke svým přátelům, a s úctou k jejich místním zvykům a tradicím. „K sousedovi také nejdete ve špinavých traktorkách do obýváku, ale chováte se slušně,“ dává příklad Staňa. Snaží se také přečíst literaturu od místních spisovatelů a nestudovat jen atlasy a turistické průvodce, přítelkyně nechodí v arabských zemích odhalená… „Vezměte si třeba Egypt. Tamní civilizace je stará více jak pět tisíc let a je pochopitelné, že se jí nelíbí, když přijedou současní lidé, kteří se na sebe rádi dívají a proto se všude odhalují a fotí v plavkách,“ vysvětluje na příkladu možný bod střetu turistů a domácího arabského obyvatelstva, kterému se snaží vyhýbat.
Jako první jsme se vydali do Arménie. Tuto zemi procestoval mladý pár převážně stopem a setkal se zde se spoustou zvídavých lidí. Jedna mladá žena je dokonce týden ubytovala ve svém bytě, hostila je a dodnes jsou v kontaktu přes e-maily. A ačkoliv Staňa nastínil systém zdejší církve, navazující na pohanské zvyky s obětišti u kostelů, konstatoval, že kulturu v Arménii netvoří stavby, ale vztahy. Sliny jsme museli polykat při živém líčení jídla – dozvěděli jsme se, co je to šašlik, kebab, čtyři hodiny zpracovávaný chléb lavaš i že místní dělají výborné červené víno z granátových jablek.
Jordánsko byla další z dnešních zastávek. Také k této zemi měl Staňa připravené ukázky předmětů a bankovek a zážitky z návštěvy starověkého skalního města Petra. Klienty velmi zaujalo vyprávění o právě probíhajícím Ramadánu, kdy Arabové drží ve dne půst, ale jak se setmí, je velký problém dostat se ke stánku s jídlem. Noc, znamenající začátek hodování, se pozná podle toho, že ve tmě není vidět bílá niť.
Poté se rozvinula velmi živá debata plná zajímavých dotazů. Například jak se Rumuni dívají na globalizaci? Staňova odpověď: „Já jsem nešťastný, pomalu se z toho stává jedna Amerika… Místní se snaží se dokázat, že na to mají, že taky mají colu a hamburgery a přitom jejich kebači nebo ciorba jsou super jídla a rumunská hudba nenechá nikoho jen tak sedět. Ta místa se mění před očima z roku na rok. Neřekl bych, že jsou za námi, ale že jsou jinde.“
Kde jsou ženy nejhezčí? Nečekejte, že u nás… Podle mladého dobrodruha jsou to právě Arménky s olivovou pletí a orientálními rysy. Věděli jste, že v Indii léčí malárii jako u nás chřipku a že nejlepší je nevozit probiotika z ČR, ale v případě průjmu „se spravit“ místními jogurty a léky? Že v Arménii nejsou domovy důchodců, protože rodina drží spolu a o své staré členy se postará? Že zde jezdí na kole a nosí kraťasy jen cizinci a malé děti, ale dospělí ne? Že v arabském světě mají rozdělené na ženskou a mužskou část také veřejné dopravní prostředky? A že cizinci znají český obchod Baťa (zejména v Indii), traktory Zetor a nejčastěji se ptají, proč se Česko a Slovensko rozdělily…? My taky ne, ale teď už víme!
Ještě jednou Staňovi moc děkujeme za bohatou besedu. V letošním roce se chtějí s kamarády vypravit do Litvy, Lotyšska a Estonska a plánují také Albánii. Šťastnou cestu a těšíme se na další zajímavé setkání!
Fotogalerie
26. 01.
Autor: Jiřina Falková
Dlouhodobý zájem o činnost břeclavského pracoviště TyfloCentra Brno o.p.s. a pravidelné návštěvy inženýra Jiřího Petrů přivedly zdejší sociální pracovnice na myšlenku uspořádat besedu pro klienty. Poslanec Parlamentu ČR si udělal čas v úterý 24. ledna, kdy ho v klubovně netrpělivě očekávalo devět klientů se zrakovým postižením, kteří měli připraveno mnoho dotazů a postřehů k nové sociální reformě i současné české politické scéně.
Besedu uvedla jedna z pracovnic představením hosta, jeho životopisnými údaji, které inženýr Petrů později ještě rozvedl, a několika slovy o historii a známých osobnostech nejstarší české politické strany – ČSSD. Během odpoledne jsme se od poslance dozvěděli zajímavosti ze zákulisí jeho práce i ze sněmovny, okomentoval nejzásadnější novinky z nové sociální reformy a následně se rozvinula debata na související témata. Politik se zajímal o fungování nových zákonů v praxi, přišlo také na téma valorizace důchodů a zdražování, důchodové reformy a nedostatku práce v regionu.
Loučili jsme se o půl páté s úsměvem, když inženýr Petrů líčil, jak to v Parlamentu někdy bzučí jako ve škole o přestávce, a slovy jedné z klientek: „Víte, my jsme tady taky taková malá sněmovna. A naše paní „předsedkyně“ nás musí někdy i opakovaně utišovat, když chce něco říct…“ Na tom, že byla debata velmi příjemná a bohatá, se nakonec shodly pracovnice i klienti břeclavského TyfloCentra a politik si pochvaloval rozhled a informovanost všech zúčastněných.
Akce se uskutečnila v rámci projektu Slepotou život nekončí, který je financovaný z prostředků ESF prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR.
Za občerstvení děkujeme Ing. Jiřímu Petrů.
.
.
