Blog brněnského Centra pro nevidomé

21. 03.

Autor: Martina Ludvíková

V úterý 18. 3. 2014 jsme se vydali na cestu do Břeclavi, kde tamější muzeum mělo výstavu pod názvem Máma mele maso aneb kdysi před tabulí. Již první slova názvu výstavy mohly některým z Vás, milí čtenáři, napovědět, že tato výstava měla něco společného se školou. Po příjezdu do Břeclavi nás uvítalo nejen sluníčko, ale i břeclavští klienti, kteří s námi na tuto výstavu vyrazili. Přivítal nás pan PhDr. Karel Křivánek, který nám barvitě popisoval život ve škole a to z období vzniku ČSR po skončení druhé světové války (1918-1945) a poválečné školství s počátky „budování socialismu“ (1945-1955). Někteří klienti zavzpomínali na svá školní léta a vrátili se tak do dětství, kdy se učili informace, které jim ve většině případů slouží do dnes a díky kterým mohou například číst tyto řádky. Tato výstava byla poutavá nejen díky vystaveným exponátům, které jsme mohli obdivovat, ale také kvůli poutavému vyprávění pana Křivánka, za jeho výklad mu ještě jednou velmi děkujeme.

Po návštěvě výstavy jsme se usadili v cukrárně, kam nás zavedli „domácí“ klienti a mohli jsme tak ještě chvíli prohodit pár slov a seznámit se blíže. Když se blížil čas odjezdu, všichni jsme si povzdychli nad tím, jak příjemné odpoledne to bylo. Vyrazili jsme na nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku. Vlak ubíhal po kolejích směrem do Brna stejně rychle, jako naše vzpomínky na školu a školní léta. Děkuji břeclavským klientům za jejich pohoštění a doprovod a všem brněnským klientům za účast na akci.

19. 02.

Autor: Martina Ludvíková

V úterý 18. února 2014 jsme nasedli do imaginárního letadla a vydali jsme se na let do Japonska. Při přeletu nad horami a vrcholky stromů jsme byli schopni poznat krajinu Japonska. Samotné nás však nelákal pohled na hlavní město Tokyo, ale chtěli jsme se v našem cestování podívat, jak se říká, pod pokličku. Zastavovali jsme proto v menších vesničkách a městech, abychom se dozvěděli o tradicích a zvycích v Japonsku. Během celé naší poznávací cesty, cestovatelské besedy, jsme se mohli seznámit s životním stylem, výchovou a vůbec fungováním Japonců.  Mohli jsme vnímat rozdíly mezi naší kulturou a kulturou nám této velmi vzdálené země. Postupem času jsme také zabrousili do debaty ohledně kultury stolování a jídla, což bylo jedno z nejvíce diskutovaných témat. V Japonsku je totiž tradiční sezení na zemi s nohami složenými pod tělem. Málo kdo z nás však vydrží „sedět na patách“ tak dlouho, můžeme být tedy vděční za naše stoly a židle. Docela zajímavým a poutavým se nám stalo také jídlo, nejen druhy jídel, které mají velmi odlišné od naší kuchyně – díky přísunu čerstvých ryb, ale hlavně z důvodu neexistence příborů. Samozřejmě najdeme v Japonsku příbory, ale nejsou typické pro rodiny. Místo nože a vidličky, které tradiční japonské rodiny považují za zbraně, tudíž jsou nebezpečné a ke stolu nepatří, jsou na stolech dřevěné hůlky. Vyzkoušeli jsme si, jaké by to bylo asi jíst s těmito hůlkami. Došli jsme k závěru, že bychom se asi ani moc nenajedli.

Po tomto krátkém exkurzu jsme se vrátili zpátky, do sedaček restaurace Pohoda a každý si v hlavě utvářel svoji vizi a své názory o Japonsku.  Děkuji všem, kteří se zúčastnili této besedy, a při dalším virtuálním cestování se těším na shledanou.

30. 01.

Autor: Jiřina Falková

Po dlouhé době zavítalo břeclavské TyfloCentrum na návštěvu do Městského muzea a galerie. V úterý 21. ledna si nenechalo pět klientů ujít výstavu hraček z let 1890 – 1980, díky které se mnozí vrátili do časů dávno minulých – do dětství.

Pracovníci muzea byli velmi vlídní, některé z vystavených exemplářů si mohli návštěvníci dokonce osahat, pokud nešlo o sbírky soukromých sběratelů. Texty předčítala pracovnice Jiřina Falková. Dozvěděli jsme se tak mnoho zajímavého o stoletém vývoji hraček, připomněli si, jak se hračky mění nejen s ohledem na dobu, ale i na materiály. Zastoupeny zde byly hračky všech druhů, barev, tvarů i velikostí. Od houpacích koní, plyšových hraček, přes loutky, divadélka, hry, chybět pochopitelně nemohly ani panenky, kočárky, vláčky nebo autíčka. Zkrátka, každý si z vystavených exponátů našel ten svůj, který ho přenesl o několik let nazpět. A tak se není co divit, že tváře zahalila nostalgie a v očích se zaleskly slzy. „Tyto panenky jsme malovali v Gumotexu! A miminům jsme montovali ruce a nohy, to si ani nedovedete představit, jaká to byla dřina!“ Usmívala se nad vitrínami s místními výrobky klientka Zdenka Osuská. Asi nejlépe vystihl pocity Jiří Otčenášek, když jsme při zápisu do knihy návštěv dumali, jak naši návštěvu co nejlépe shrnout: „V duchu jsme si hráli s vámi, hračky!“

Návštěvu muzea jsme zakončili diskuzí o podobě hraček tehdy a dnes. Všichni jsme odcházeli moc spokojení a už teď se těšíme na další návštěvu. Děkujeme!

Napsala Šárka Nádeníčková, foto Jiřina Falková

9. 12.

Autor: Jiřina Falková

„Já nic vyrábět nemůžu, protože na to nevidím!“ Tento argument znají sociální pracovnice TyfloCentra, které poskytuje služby lidem se zrakovým postižením, velmi dobře. Ať se jedná o výrobu výzdoby klubovny, adventních věnců anebo motaných svíček z voňavých plátů včelího vosku. Na nich je, aby přesvědčily klienty, kteří celý život viděli, že ztrátou zraku jejich život nekončí. A že věci jdou, když se chce, jenom trochu jinak. Tím jinak myslí především hmat, sluch i čich. A nikdy na takovou práci není člověk sám.

Letošní advent nepatřil po třech letech výrobě klasických věnců, pustili jsme se do motání medově vonících svíček. Ze sedmi účastníků dílny se chtěli aktivně zapojit tři klienti, pro něž pracovnice připravila materiál – voskové pláty, knoty, lýko, podložky a nářadí. Do skupiny seniorů dokonce poprvé přišel mladý klient, který je zcela nevidomý, na výrobu se moc těšil a ukázal všem, že to jde i bez koukání!

Ti, kteří nechtěli sami vyrábět, alespoň nasávali vánoční atmosféru, popíjeli čaj a kávu, povídali si i pomáhali. Třeba odměřovat potřebnou délku knotů, přidržovat je před smotáním válečku anebo vymýšlet netradiční postupy. Hotové svíčky jsme dozdobili mašlemi z lýka a přívěsků z křížal, které vlastnoručně nasušil především k jídlu jeden z účastníků. Na závěr velmi příjemného tvoření nechybělo obdivování všech výrobků a padaly samé pochvaly. Rozcházeli jsme se po dvou hodinách krásně vánočně naladění a s úsměvy na tvářích.

Ve vánočním ladění budeme pokračovat ještě následující týden, kdy se vydáme na besedu o adventu, lidových zvycích a tradicích do Městské knihovny Břeclav (v úterý 10. prosince ve 14.00 hodin) a krásné svátky si popřejeme na posledním setkání v tomto roce – v úterý 17. prosince od 14.00 hodin. Sejdeme se v restauraci Pohoda na břehu Dyje na tradičním posezení. Je možno přinést vlastní cukroví na ochutnání. Srdečně zve Jiřina Falková.

Fotogalerie

2. 05.

Autor: Jiřina Falková

Besedy, ať už cestovatelské, hudební nebo věnované známým osobnostem, patří na břeclavském pracovišti TyfloCentra Brno mezi nejoblíbenější části programu. Že se nejedná jen o způsob trávení volného času, ale mají hlubší přínos, potvrzují reakce účastnících se klientů. Jsou to zejména později osleplí lidé ve věku kolem osmdesáti let, kteří celý život navštěvovali divadla a výstavy, cestovali i četli a nyní vinou stárnutí všechny tyto aktivity nemohou dělat způsobem, jako dříve. TyfloCentrum s ním spolupracující organizace však znají cestu. Všechno jde – jen je potřeba mít otevřenou mysl a zkoušet poznávat svět jinak než očima – sluchem, hmatem, čichem…

Na každé besedě se klienti dozvídají nové věci, o kterých třeba ještě nikdy neslyšeli. Mnohdy se setkávají i se zajímavými osobnostmi, např. poslancem parlamentu nebo hluchoslepým průvodcem z jeskyně. Velmi oblíbené jsou besedy o cestování. „Líbilo se mi, jak tady byl pan inženýr a vykládal o Chorvatsku, ukazoval kameny,“ pochvalovala si Božena Ferbarová. V uplynulých letech jsme se s různými cestovateli podívali také do Maďarska (a poslechli si nahrávky maďarštiny), Barcelony (s diskuzí o významu členství ČR v Evropské unii), Indie (čichali vonné tyčinky a prohlíželi cizokrajné peníze) nebo naposledy do Turecka (zaujalo zejména líčení historie a kulturních památek).

Městské muzeum a galerie Břeclav umožňuje zrakově postiženým zdarma vstup do svých prostorů a expozic, kde jsou pracovníci připraveni podat komentář a nechat vybrané exponáty „osahat“. Své klienty vždy doprovází sociální pracovnice z TyfloCentra, která připravila jako úvod ke komentované výstavě velkoformátových fotografií z Nepálu také čtení o této zajímavé zemi, její historii, geografii i politickém vývoji.

Zvláštní kapitolou jsou zábavně-vzdělávací pořady Městské knihovny Břeclav, jejíž pracovnice jsou velmi ochotné a vycházejí vstříc našim požadavkům. V rámci besedy o Beatles jsme se například dozvěděli, že název skupiny vlastně nic neznamená a je hříčkou, složeninou slov beat a beetle (brouk). Také že pod různými jmény spolu tři ze čtyř slavných členů hráli již od roku 1957 a z počátku nosili kožené bundy, kouřili a popíjeli i během vystoupení a vůbec se jejich koncerty nepodobaly těm, jenž známé ze starých videí. Teprve nový manažer ušil členům obleky, zavedl společné klanění na konci písní a vyměnil dosavadního bubeníka za Ringa Starra. Ringo ovšem není hudebníkovo pravé jméno, nýbrž přezdívka, odvozená z Ringovy obliby prstenů (anglicky je prsten ring). „Sama jsem netušila, že za minulého režimu byly písničky Beatles jediné anglické, které u nás mohly být hrány. Nebo že má píseň Help historicky nejvíc coververzí – prý 2200, a přitom ji české publikum v šedesátých letech odsoudilo jako nejhorší píseň skupiny,“ usmívala se Jiřina Falková, sociální pracovnice, která program pro své klienty každý měsíc připravuje a snaží se vybírat, aby byl co nejpoutavější.

Na léto a druhou polovinu roku 2013 připravujeme komentovanou prohlídku výstavy velkoformátových fotografií hor s názvem Evropští velikáni, besedu o Osvětimi, hudební kavárnu s povídáním o divadle Semafor, cestovatelskou besedu Skotsko, virtuální exkurzi do českých věznic nebo vykládání o umění v ulicích Břeclavi s doktorem Karlem Křivánkem z muzea. Už nyní se můžeme všichni těšit na nové poznatky! Informace k akcím najdete v pravidelných měsíčních programech. Srdečně zve Jiřka Falková