10. 05.
Autor: Jiřina Falková
Ani avizovaná obtížnost jedenáctikilometrové trasy neodradila dvacet turistů, převážně klientů a jejich průvodců z brněnského TyfloCentra, aby se vydali do kvetoucí přírody. Sluníčko neúnavně svítilo, poutníky ochlazoval slabý větřík – úplné léto, řekl by člověk, který by nevěděl, že je teprve pátek 30. dubna. Na turistiku po Pálavě ale naprosto ideální počasí, v pravém létě sluníčko už opravdu moc pálí… Průvodkyněmi výpravy byly Jiřka Falková a Žaneta Sladká, „domorodkyně“ z Břeclavska (a pracovnice břeclavského TyfloCentra), a také Eva Řezáčová, lektorka z Centra ekologické výchovy Pálava, která připravila na části trasy odborný výklad.
Všichni účastníci se sjeli na půl desátou do Horních Věstonic, kde začínala naše cesta strmým stoupáním po zelené značce. První zastávku se čtením z naučných tabulí, seznamovacím kolečkem a obveselením od místního štěněte, které zlobilo tři naše vodicí pejsky, jsme udělali na konci vsi. Další byla pod horolezeckou skálou Martinka, kde jsme se měli zastavit a čekat na lektorku z Centra ekologické výchovy. Protože ale došlo při domlouvání k informačnímu šumu, pokračovali jsme po modré a červené dál do Soutěsky. Měli jsme pocit, že už jsme ušli kamenitými a kořeny pokrytými stezkami v lese aspoň polovinu trasy, ale byly za námi pouze necelé tři kilometry, když jsme si vybalili oběd a dali čas lektorce Evě Řezáčové, aby nás doběhla.
„Výuka“ o Pálavě probíhala potom doslova jako „terénní“. Po počátečních informacích o historii, bývalé oboře, fauně, flóře i teorii ochrany přírody v ČR jsme pokračovali po červené trase příjemným lesním úvozem ze Soutěsky ke Klentnici a ukazovali si brouky, kvetoucí rostliny a zastavili se u nejedné naučné tabule. Stín stromů pomohl nám i našim psím průvodcům trochu se zregenerovat, než jsme začali opět šplhat do kopce – k Sirotčímu hrádku, který byl zahalený do kvetoucích a vonících stromů. Pod bílými skalami jsme si krátce oddechli a šlapali na poslední, opravdu poslední kopec – na Stolovou horu s krásným výhledem na okolní vesničky, řepkou žlutě kvetoucí (i vonící) pole a Rakousko. Odtud to byla po červené do Mikulova ještě polovina… Ale už jsme náš cíl v dáli alespoň viděli!
Většina turistů se shodla, že scházet kamenitou cestičku s přírodními schůdky ze „Stolovky“ bylo ještě náročnější než se škrábat do kopců. Byli jsme rádi, že jsme dnes nemuseli přes nejvyšší vrchol Pálavy – Děvín a hrad Děvičky… Ale zpět na trasu! Poslední úsek cesty byl trochu kvapný. Organizátorka Eliška zavelela, že brněnská část skupiny musí stihnout podle plánu autobus ve čtyři hodiny. Měli jsme na výběr jít terénem přes Turold tři kilometry, ale reálnější se nám zdála silnice. Tato varianta ale byla zase delší, protože v cestě k zastávce stál celý Mikulov. Naštěstí nám ale cestu zkřížil kolemjedoucí autobus, svezli jsme se přes město a měli čas občerstvit se před pokračováním do Brna. A kdo chtěl, sladce odměnil svůj výkon i posezením v cukrárně. Opravdu jsme si to zasloužili! Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, užili jsme si krásný den, opálili se, něco nového se přiučili – a komu neupadly nohy, na podzim bude vítaný na Pálavě číslo dvě!
Fotogalerie
3. 05.
Autor: Eliška Škrancová
Na duben jsme připravili tři vycházky:
- do Mariánského údolí (6. dubna),
- vycházku přírodou a sázení vánočních jedliček s odborníkem z Lesní školy Jezírko (14. dubna),
- komentovanou vycházku na Kamenný vrch s odborníkem ze sdružení Rezekvítek (20. dubna).
Vycházka do Mariánského údolí nabídla klientům příležitost prohlédnout si přírodu v začínajícím jaru. Nejvíce jsme obdivovali květy mochny, pampelišky, sedmikrásky a sasanky. Klienti ocenili možnost navštívit místo, které mnoho z nich znalo ze svého dětství, a kde trávili volné chvíle, popř. se zde účastnili některého z prvomájových průvodů, pro které toto místo bylo určeno v době komunismu. Místo Mariánského údolí se tehdy nazývalo Gottwaldovo údolí.
Fotogalerie
Program druhé vycházky nám zkomplikovalo deštivé počasí. Namísto vycházky přírodou jsme byli nuceni zvolit mokrou variantu. V začínajícím dešti se nám ještě podařilo zasadit vánoční jedličky do lesa nedaleko Soběšic, poté jsme ale nevlídnou přírodu vyměnili za příjemně vyhřátou budovu Lesní školy Jezírko, kde nám tamní pracovník tři hodiny povídal o přírodě a ukázal nám zajímavé exponáty ze školní sbírky. Poté se počasí umoudřilo a my jsme šli alespoň k jezírku, které je hned vedle školy. Celou vycházku jsme zakončili již tradičním posezením v cukrárně v Soběšicích.
Fotogalerie
Třetí vycházka nás zavedla na Kamenný vrch do přírodní rezervace, o kterou pečují pracovníci ze sdružení Rezekvítek. Původně jsme si chtěli prohlídnout kvetoucí koniklece, ale ukázalo se, že pravá koniklecová sezóna už je za námi a příroda nabízí jinou podívanou. Pár kvetoucích konikleců jsme si prohlédli, ale větší pozornost jsme věnovali kvetoucím stromům a keřům – trnkám, třešním atd. Zajímavé bylo prohlédnout si modříny, na kterých začínalo růst jehličí. Výraznou modrou barvou nás vítaly i květy barvínku a protože byl krásný slunečný den, všichni jsme si ho užívali a radovali jsme se, že nejsme doma, a že můžeme tu obrovskou krásu vychutnávat v přírodě. Pokud byste si chtěli projít přírodní rezervací Kamenný vrch sami, tak vězte, že u všech zastavení naučné stezky jsou popisky v Braillově písmu a na webových stránkách Rezekvítku je dokonce k dispozici ke stažení audioprůvodce
Fotogalerie
21. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Konečně se oteplilo a tak jsme s klienty vyrazili do přírody. Naplánovali jsme turistickou vycházku na Šobes – známou vinici nedaleko Hnanic. Cestou tam a zpět jsme ušli asi 6 km a příroda nám přichystala během cesty několik zajímavostí – rostlin i živočichů k prohlídce.
Hned na začátku naší cesty se vyhřívala užovka stromová, která správě v této lokalitě hojně vyskytuje. Přechod přes visutý most nad Dyjí měl také své nezapomenutelné kouzlo. Rostliny kolem cesty krásně barevně kvetly a voněly – pampelišky, sedmikrásky, modřence, petrklíče, sasanky, plicníky… Na samém vrcholu Šobesu se v trávě, v listí i na cestě vyhřívaly na slunci ještěrky – nádherní ještěrčí samečci zbarvení do zelenomodra a také hodně loňských ještěrčích mláďat, která se ještě nevybarvila a měla tak hnědou barvu. Ty bylo těžké najít pohledem, protože je jejich barva maskovala. Ale spolehlivě je prozrazovalo šustění při zběsilém útěku před námi. Cestou tam i zpět neušly naší pozornosti ani informační tabule a tak jsme se dověděli, že:
- lokalita Šobes byla osídlena již v době pravěku
- ve středověku se zde pěstovalo víno a dováželo se na císařský dvůr do Vídně
- zde žijí pohromadě všechny 4 druhy užovek, které se u nás vyskytují na jiných místech samostatně
- že užovka stromová je z nich nejvzácnější, je chráněná. Dorůstá až do délky dvou metrů, je zbarvená do hněda, černa, některé s příměsí tmavě zelené.
- zde žije mnoho ještěrek
- se zde pěstují tyto odrůdy vína: Ryzlink rýnský a vlašský, Rulandské šedé a bílé, Pálava a Sauvignon
- visuté mosty přes Dyji jsou celkem 3
- visutý most pod Šobesem neopravitelně poškodila povodeň v roce 2002, ale už v roce 2003 se jej podařilo vybudovat znovu
Na závěr naší procházky po Šobesu jsme si hapticky prohlédli zídky, které jsou pro tuto lokalitu typické – kamenné, stavěné nasucho (bez pojiva), aby lépe poskytovaly ve štěrbinách úkryt pro drobné živočichy.
7. 04.
Autor: Pavla Velinská
V pátek 26. března vyrazila poměrně početná skupina nadšenců vlakem do Nedvědice. Shodou okolností se výlet uskutečnil přesně rok poté, co jsme se do bledulového údolí vydali s klienty poprvé. Na rozdíl od minulého roku nás však letos čekalo nádherné jarní počasí.
Z Nedvědice jsme se ještě kousek cesty svezli autobusem, ale pak už jsme museli po svých až do Chlébského. Zde jsme si udělali obědovou pauzu – vzhledem k tomu, že zde nebyla ani restaurace ani cukrárna, museli jsme vzít za vděk posezením v improvizované jídelně (autobusové zastávce). Takto posilněni jsme pokračovali mírným stoupáním až k hranici přírodní rezervace „Údolí Chlébského potoka“.
Bledulí přibývalo každým krokem a za nedlouho byly již nadosah a mohli jsme si je tedy důkladně prohlédnout, ať už zblízka anebo hmatem s doprovodným popisem průvodců. Podrobnosti o této rostlině a celé přírodní rezervaci jsme se dozvěděli z informačních cedulí.
Ojedinělé trsy bledulí se postupně změnily v celé koberce, všude kolem nás bylo najednou bílo. Cesta se sice postupně trošku zhoršila, bylo nutné překonávat menší potůčky a rozbahněné plochy, odměnou nám však byla krásná vycházka v hlubokém údolí. Užívali jsme si chůze po měkké lesní pěšině, zpěvu ptáků, jarních rostlin a hučení potoka, podél kterého cesta celou dobu vede. Většina účastníků ocenila také příjemný chládek, který byl v lese patrný.
Všichni jsme si výlet v krásném jarním počasí užili. Do turistické ligy si zúčastnění připsali úctyhodných 10 kilometrů v náročnějším terénu. Z ojedinělého nápadu ukázat lidem s těžkým zrakovým postižením krásu bledulového údolí se pomalu ale jistě stává žádaná tradice. Již nyní máme zájemce na další ročník. Budeme se tedy těšit.
Fotogalerie
15. 03.
Autor: Eliška Škrancová
Když jsme připravovali březnovou vycházku na Špilberk, domnívali jsme se, že si užijeme přicházející jaro, budeme obdivovat pupeny stromů, rozkvetlé sněženky a sluníčko, které nás příjemně zahřeje. Realita byla ale jiná a paní zima ukázala svou sílu naplno. Možná to bylo i tím, že pokud se někdo chystá na výstavu s názvem Krása, která hřeje, měl by počítat s tím, že teplo z kachlových kamen člověk nejvíce ocení právě v mrazivých dnech. A tak místo toho, abychom se kochali přírodou, šli jsme 9. března 2010 svižnou chůzi na hrad Špilberk a těšili jsme se, že se ve výstavních prostorách trochu ohřejeme.
Ještě před vstupem na výstavu jsme si prohlédli a poslechli zvonkohru, která zdobí jedno z nádvoří brněnského Špilberku. Poté jsme se přesunuli do nově opravených prostor hradu, kde nás zaujala barokní lékárna stojící v prostorách pokladny. Po stručném seznámení s historií lékárny nás paní průvodkyně, která pro nás celou komentovanou prohlídku připravila, odvedla do prostor, kde je výstava nainstalována. Klienti se mohli seznámit s kachli a kachlovými kamny, jejich historií, zdobností, vývojem technik výroby atd. Celá prohlídka byla přizpůsobena lidem s těžkým postižením zraku. Mnoho kachlů bylo připraveno k haptické prohlídce. Klienti si prohlédli také modely kamen a na závěr nás průvodkyně zavedla do prostor vinárny, která není běžně přístupná návštěvníkům. Tam jsme mohli obdivovat stará kachlová kamna se znaky významných moravských rodů a mnoha historickými motivy.
Naši pozornost neupoutala pouze výstava samotná, ale také prostor, ve kterém byla výstava připravená. Jedná se o zrekonstruované prostory, které mají své kouzlo a neopakovatelnou atmosféru. Zajímavá byla na přiklad barevná okna zdobená tzv. pískovou technikou, původní zdivo hradu, repliky původního zdiva atd.
Klienti celou akci hodnotili velmi pozitivně a odcházeli domů s příjemnými zážitky.
Fotografie
 |
| Vycházka na Špilberk a návštěva komentované výstavy, 9. 3. 2010 |
