Blog brněnského Centra pro nevidomé

17. 07.

Autor: Martina Ludvíková

Psal se rok 2014, přesnější datum je známo, bylo to ve středu 16. července, kdy se do Moravského zemského muzea vydala skupinka z brněnského TyfloCentra. Navštívili jsme výstavu Domov za Velké války.

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.
Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.
„Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?“ otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, „já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda.“
„Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho.“
„Ježíšmarjá,“ vykřikl Švejk, „to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?“
„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu.“
„Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešťastně skončit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan arcivévoda už na pravdě boží. Trápil se dlouho?“
„Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s revolverem nejsou žádný hračky. Nedávno taky si hrál jeden pán u nás v Nuslích s revolverem a postřílel celou rodinu.“

Jistě jste poznali, že se jedná o úryvek z knihy Jaroslava Haška. Tímto vyprávěním jsme se přesunuli do doby před 100 lety, kdy se začalo schylovat k velké válce, která poznamenala celý svět.
Atentát na Františka Ferdinanda d’Este se uskutečnil 28. června 1914 v Sarajevu. Byl za něj zodpovědný bosensko-srbský aktivista Gavrilla Princip, který zasáhl výstřelem ze zbraně Františka Ferdinanda do krční tepny a druhý výstřel zasáhl Žofii Chodkovou, manželku následníka trůnu do oblasti žaludku. Tento útok se stal jednou ze záminek proto, aby Rakousko- Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. V den útoku byl v Brně sokolský slet, který byl kvůli této události předčasně ukončen. Od okamžiku válečného stavu byli povoláni k odvodům všichni muži od 18 let. Protože si však válka vyžádala mnoho obětí, bylo přistoupeno k odvodům i mladších ročníků, odvody tedy byli již od 16 let. Válka nebyla pro vojáky ani pro obyvatelstvo nikterak příjemná, mnoho vojáků padlo, bylo velmi mnoho raněných a i život na vesnicích a ve městech byl plný strachu.

Na výstavě jsme si mohli prohlédnout mnoho zajímavých artefaktů – zbraně, výstroj a výzbroj vojáků, ale také chirurgické náčiní, které se používalo. Odznaky Červeného kříže, ale i autentické výtvory, které vojáci v zákopech a během svého působení ve válce nebo v zajetí vyráběli. Jednalo se například o svícny z nábojů, náramky a prstýnky z obručí bomb a podobně.
Děkujeme průvodkyni za její slova a přiblížení této velké historické události, která se vepsala do dějin celého světa. Děkuji všem zúčastněným i čtenářům tohoto článku.

Fotogalerie

30. 05.

Autor: Irena Kocí

Letošní výroční mezinárodní hudební přehlídka zrakově postižených dětí a mládeže proběhla od 15. do 17. května v sále Břetislava Bakaly na Žerotínově náměstí v Brně. Brněnské TyfloCentrum je tradičním spoluorganizátorem doprovodných akcí Tmavomodrého festivalu a výročí pětadvaceti let existence této akce oslavilo hned několika aktivitami.

Ve čtvrtek 15. května ve spolupráci s Turistickým a informačním centrem města Brna (TIC) uspořádalo konferenci pro odbornou veřejnost. Pozváni byli oční lékaři, optici a oční specialisté, studenti odborných škol i úředníci z úřadů práce, kteří mají na starosti agendu týkající se lidí s těžkým zrakovým postižením. Od 13ti do 16ti hodin probíhaly prezentace všech organizací, které na území Jihomoravského kraje poskytují sociální služby zrakově postiženým lidem. Pro účastníky konference byli na místě k dispozici zástupci firem, zabývajících se kompenzačními pomůckami.

Na konferenci s názvem »Od kolébky po aktivní stáří« pak navázalo slavnostní zahájení výročního Tmavomodrého festivalu. Za účasti ředitelky brněnského TyfloCentra Hany Bubeníčkové, ředitelky TICu paní Kačírkové, MUDr. Kafkové a Dr. Tryhukové – dvou dam, které stály u zrodu celého festivalu – a za přítomnosti váženého čestného hosta, prvního nevidomého senátora v historii České republiky pana Milana Pešáka proběhlo zahájení této unikátní akce, nemající obdoby nejen v naší republice, ale i v Evropě. Vzpomínalo se i bilancovalo. Čtvrtstoletí je dlouhá doba a všem, kteří se zasadili o trvání akce bylo vyjádřeno velké poděkování. A rovněž se přálo – dost sil do dalších let. Vrcholem slavnostního zahajovacího večera pak byl koncert houslisty Jaroslava Svěceného a kytaristy Vladislava Bláhy v Besedním domě.

Číst zbytek článku »

17. 04.

Autor: Martina Ludvíková

Středeční větrné počasí nás zaválo 16. dubna až do baltských zemí, kde jsme mohli společně s průvodkyní paní Mgr. Sylvou Brychtovou, objevovat tajemství světa Baltů. Během dvou hodin jsme prošli několik tisíciletí vývoje jedné civilizace. Dostali jsme se od pazourků až po velmi rafinované bronzové šperky a obřadní roucha, které se v Baltských zemích nosily. Na 3 patrech výstavy jsme tedy během chvíle ušli pěkně dlouhý čas a mohli jsme díky mnoha haptickým ukázkám zjišťovat, jak se měli lidé dříve. Zamysleli jste se například někdy nad tím, jak daleko jsme ušli s ohněm? V pravěku museli čekat na blesk, který zapálil strom a museli jej řádně udržovat a my? Vezmeme krabičku sirek a škrtneme třeba desetkrát.  I taková, pro nás dnes banální věc, jako je nůž. Koupíme ho v každém obchodě, nabrousíme jej doma během chvilky, ale dřív? Ostrý kámen musel posloužit a jeho opracování trvalo i celé týdny.  Někteří z nás toužili být archeology a objevovat tisíce let staré věci. My jsme měli možnost vžít se na chvíli do kůže archeologa a zkusit v písku vyhledat a oprášit různé artefakty a poznávat, oč jde. Paní průvodkyně dovolila našim klientům osahat si spoustu věcí a to dokreslovalo povídání i těm klientům, kteří jsou nevidomí. Po dvou hodinách jsme nastoupili do výtahu a výtah nás vysadil opět v Brně před Palácem Šlechtičen a my jsme se mohli vrátit do svých domovů.  Děkuji moc všem zúčastněným a hlavně paní Brychtové za její výklad. Již teď se těším na další setkání, doufám, že právě i vy nebudete chybět.

Fotogalerie

30. 01.

Autor: Jiřina Falková

Po dlouhé době zavítalo břeclavské TyfloCentrum na návštěvu do Městského muzea a galerie. V úterý 21. ledna si nenechalo pět klientů ujít výstavu hraček z let 1890 – 1980, díky které se mnozí vrátili do časů dávno minulých – do dětství.

Pracovníci muzea byli velmi vlídní, některé z vystavených exemplářů si mohli návštěvníci dokonce osahat, pokud nešlo o sbírky soukromých sběratelů. Texty předčítala pracovnice Jiřina Falková. Dozvěděli jsme se tak mnoho zajímavého o stoletém vývoji hraček, připomněli si, jak se hračky mění nejen s ohledem na dobu, ale i na materiály. Zastoupeny zde byly hračky všech druhů, barev, tvarů i velikostí. Od houpacích koní, plyšových hraček, přes loutky, divadélka, hry, chybět pochopitelně nemohly ani panenky, kočárky, vláčky nebo autíčka. Zkrátka, každý si z vystavených exponátů našel ten svůj, který ho přenesl o několik let nazpět. A tak se není co divit, že tváře zahalila nostalgie a v očích se zaleskly slzy. „Tyto panenky jsme malovali v Gumotexu! A miminům jsme montovali ruce a nohy, to si ani nedovedete představit, jaká to byla dřina!“ Usmívala se nad vitrínami s místními výrobky klientka Zdenka Osuská. Asi nejlépe vystihl pocity Jiří Otčenášek, když jsme při zápisu do knihy návštěv dumali, jak naši návštěvu co nejlépe shrnout: „V duchu jsme si hráli s vámi, hračky!“

Návštěvu muzea jsme zakončili diskuzí o podobě hraček tehdy a dnes. Všichni jsme odcházeli moc spokojení a už teď se těšíme na další návštěvu. Děkujeme!

Napsala Šárka Nádeníčková, foto Jiřina Falková

22. 10.

Autor: Zuzana Šrámková

V úterý 15. října 2013 bylo zamračené, trochu pochmurné ráno. Avšak to nás – klienty a pracovníky vyškovského TyfloCentra – neodradilo od radostného očekávání, co zajímavého nám přinese výstava, na kterou jsme se vypravili do Pavilonu Anthropos v Brně.

Z Vyškova jsme vyjeli něco málo po půl deváté. Cesta nám příjemně uběhla a my jsme se po desáté hodině již procházeli parkem, uprostřed kterého se nachází Pavilon Anthropos. Tento pěkný park přímo láká k procházkám. Listí nám šustilo pod nohama a my jsme se s chutí prošli mezi krásně zbarvenými stromy.

V Anthroposu se nás ujala velmi milá a sympatická paní Brychtová, která nás provedla celou výstavou a umožnila nám „osahat si“ exponáty a dokonce ochutnat výtažek ze stromu baobab. Bylo zde ke zhlédnutí spoustu exponátů – od kůže lvice, přes různé hudební nástroje, plody stromů až po rituální masky. A znáte příběh, který se váže ke stromu baobab? Tento strom byl prý tak rozmařilý a neustále si vymýšlel, jaké by chtěl listy a tvar koruny až se Bůh opravdu rozhněval, vytrhl jej ze země i s kořeny a postavil zpět na zem obráceně. A opravdu, pokud si korunu stromu prohlédnete, připomíná kořeny stromu. Po poutavém vyprávění paní Brychtové jsme ještě zhlédli dokument o africkém kmeni Pigmejů, kteří přesto, že žijí ve velmi skromných podmínkách, jsou šťastni a dokáží se bezprostředně radovat ze života.

Po skončení prohlídky jsme se plni dojmů vydali na zpáteční cestu. Výlet se nám vydařil a věříme, že spolu zažijeme ještě další podobně úspěšné akce.