6. 02.
Autor: Irena Kocí
Od 1. února k sociálně-terapeutické dílně brněnského TyfloCentra přibyla také dílna s chráněnými pracovními místy. Tři ze čtyř těžce zrakově postižených zaměstnanců dílny prostor HapAteliéru v Brně na Poděbradově ulici znali již z dřívějška, z doby, kdy coby klienti brněnského TyfloCentra v dílně tvořili v rámci terapie. Čtvrtý nový kolega dojíždí každé ráno až ze Znojma.
Samotnému spuštění provozu chráněných pracovních míst předcházel nácvikový měsíc – během celého ledna si noví zaměstnanci vytvořili nový životní rytmus: pravidelné vstávání, cestování do dílny za každého počasí, celé dopoledne v pracovním nasazení, kdy pracují na výrobcích bez ohledu na momentální osobní preference… Jejich tělo i mysl se s novými nastaveními vyrovnávají skvěle a z dílny vycházejí krásné předměty – ať už košíky nejrůznějších tvarů a velikostí z pedigu nebo vskutku valentýnovská mýdlová srdce.
Práce je v HapAteliéru zdrojem radosti a uspokojení. A na věcech, které v dílně vznikají, je to nadšení vidět. Už se těšíme na další výrobky – záběr dílny je plánován velmi široce. Brzy tak budeme mít možnost obdivovat výrobky z keramiky – hrníčky, misky, džbány, zvonečky, svícny, a také předměty z batikovaných látek – ať už se bude jednat o trička či prostírání. Na své si jistě přijde i ten nejnáročnější zákazník.
První dny provozu má chráněná dílna za sebou. Usadily se nové návyky, vytvořily se nové zvyklosti. Do dalších dní, týdnů, měsíců a let přejeme všem kolegům HapAteliéru neutuchající radost z práce!
Fotogalerie
31. 01.
Autor: Zuzana Šrámková
Název měsíce leden je odvozen od ledu, proto také bývá tento měsíc označován jako „měsíc ledu“. Chod TyfloCentra ve Vyškově však neovlivní ani mráz ani led, a tak jsme se po vánočních svátcích a silvestrovském veselí opět setkali s našimi klienty.
Odpoledne 7. ledna nás výjimečně slunečné počasí vylákalo na Tříkrálovou procházku. Při tomto prvním setkání v roce 2013 jsme se prošli uličkami města Vyškova, prohlédli si pomalu mizící vánoční výzdobu a zavzpomínali na uplynulé svátky. I přes povzbudivé sluneční paprsky nám začal mráz zalézat za nehty, a tak jsme naše setkání završili posezením nad horkými nápoji v blízké kavárně.
Po krásné mrazivé procházce jsme si další týden, v úterý 15. ledna, dopřáli Posezení u kávy a čaje v teple našeho střediska. Nad velkoformátovými i menšími fotografiemi jsme si povídali o uplynulých akcích a vzpomínali na ty, ze kterých jsme si odnesli nejvíce zážitků. Následovala dlouhá diskuze o dalších možných výletech, besedách a jiných aktivitách, které nás čekají nebo které bychom uvítali. Z tohoto setkání vzešlo plno nových nápadů, tak doufejme, že se jich co nejvíce podaří realizovat.
Také v roce 2013 pokračujeme v pořádání pravidelných besed s očním lékařem MUDr. Liborem Němcem. Tématem lednové besedy, konané 22. ledna, bylo Oko a lidová rčení. Díky tomuto setkání jsme měli možnost zamyslet se nad množstvím a významem nejrůznějších sousloví a lidových rčení, které se vážou k oku a zraku. A valili jsme oči, kolik takových rčení existuje!
Naše poslední lednová akce byla věnována fanouškům a milovníkům četby. Dne 29. ledna se uskutečnil Čtenářský klub, tentokrát s podtitulem „Plánujme společně“. Kromě tradičního společného čtení jsme se zaměřili také na plánování obsahu a průběhu čtenářského klubu pro rok 2013. Vybrali jsme několik knih, které si v následujících měsících budeme číst, a nově jsme do náplně klubu zařadili také předčítání z denního tisku z Vyškovska.
Začátek nového roku máme úspěšně za sebou a už se těšíme na další setkání!
29. 01.
Autor: Irena Kocí
Za okny velké klubovny brněnského TyfloCentra sněží. Je pátek 25. ledna a začíná lekce muzikoterapie pod vedením psychologa Zbyňka Galvase, tentokrát na téma Hudba sněhových vloček.
Kolegyně Maruška Švejdová, která setkávání s hudbou koordinuje, slovně popisuje, kdo se dnes setkání účastní. Všichni si nachází pohodlnou polohu k poslechu a lektor muzikoterapie povzbuzuje k uvolnění: „Pokud usnete, nevadí – tělo si vezme, co potřebuje.“
Muzikoterapie je podpůrná psychoterapeutická metoda. Otevírá skutečnosti a může pomoct nabourat stereotypní vnímání a přispět tak k tomu, aby se lidé dokázali na věci podívat jinak. Vychází ze skutečnosti, že s každým člověkem poslech hudby něco udělá – někoho zklidní a zrelaxuje, jiného napruží a třeba přispěje k uvolnění zasuté agrese.
„Hudba působí na podvědomí. Tam sídlí naše emoce. Hudba se přímo dotýká našich citů,“ vysvětluje lektor dnešního dopoledního setkání Z. Galvas a dodává: „a my jsme tady nyní každý sám za sebe a pro sebe.“
Z ticha se vyloupnou první tóny Mozartovy Malé noční hudby. Někdo má zavřené oči, někdo leží, jiní mají vsedě podloženy nohy. Netrpělivost tu nemá svoje místo. Hudbu neuspěcháte. Následuje Vivaldiho Čtvero ročních období – Podzim a Zima – hudba zní zšeřelou klubovnou. Za okny se proměnlivě snáší sněhové vločky. Napadá mě, že je vlastně zázrak, když ani jedna vločka nemá stejný tvar jako druhá..že je to jako s námi lidmi – taky jsme každý originál…zklidnění a zvolnění tempa je důležitou součástí našeho života, abychom mohli důkladně prožít, co prožíváme. Zima má svoji dynamiku. Cítím se mimořádně dobře – je to moje první setkání s muzikoterapií a jsem velmi příjemně překvapená. Všechny pouštěné skladby dobře znám, ale dneska v nich slyším nové věci, nové motivy…moje myšlenky se zklidnily a konečně nikam nespěchám.
Venku z ničeho nic dosněžilo. „Vracíme se zpět do téhle místnosti, uvědomujeme si všechny lidi a předměty,“ promluví po skončení hudby lektor Zbyněk Galvas. Dochází mi, že ostatní dokázali tyhle chvíle zklidnění využít asi ještě lépe, než já, jejich vědomí se možná potulovalo daleko, když se nyní mohou vracet.. Nejspíš to bude chtít trénink. Příští lekce muzikoterapie se uskuteční 1. 3. 2013.
Fotogalerie
22. 01.
Autor: Martina Jachanová
V úterý 15. ledna jsme ve středisku brněnského TyfloCentra uvítali manželé Haškovi, cestovatele a vášnivé fotografy, aby našim klientům předali své zážitky a poznatky z cesty po Ekvádoru.
Vyprávění o třítýdenním dobrodružství započalo na ekvádorském letišti, na které naši cestovatelé dorazili lehčí o několik sprejů proti hmyzu a o další drogistickou výbavu, kterou kvůli váze museli zanechat na předchozích letištích. Nejprve jsme se ve vzpomínkách manželů Haškových přenesli do hlavního města Ekvádoru – Quita. Quito se rozkládá v jižní části Ekvádoru poblíž And. Jedná se o druhé nejvýše položené hlavní město na světě. Odtud se pomalu přesouváme do Amazonské nížiny, která je pokrytá hustým pralesem, tady se ve vyprávění i na fotografiích setkáváme s děsivě vyhlížejícími pavouky a brouky. Na základě reakcí posluchačů se pan Hašek tohoto tématu moc dlouho nedrží a začíná nám líčit o jezírku plném piraní a o krásách zdejší krajiny, do jejíhož rázu a vzhledu se však promítly i události posledních let, kdy byla na tomto území objevena velká ropná naleziště. Hranice zdejších národních parků jsou proto prošpikovány ropovody nadnárodních společností. Z nížiny se dostáváme na vysočinu, konkrétně na Andskou vysočinu, zvanou La Sierra, která je nejnavštěvovanější oblastí země. Typickým znakem krajiny jsou kondoři, zasněžené vulkány, barevné indiánské trhy, horská jezera a horské prameny. Zdejší obyvatelé se od těch z města trochu liší. Jejich obličeje jsou i na fotografií vážnější někdy i smutnější, což kontrastuje s jejich barevným a veselý ošacením.
Nyní je čas na malou přestávku, musíme se všichni trochu občerstvit a rozdělit se s ostatními o své dojmy. Po deseti minutách opět pokračujeme. Čeká nás poslední úsek Ekvádoru. Ano správně, jsou to Galapágy, španělsky Islas Galápagos. Toto souostroví čítá 19 sopečných ostrovů umístěných ve východní části Tichého oceánu. Turisty lákají především prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Na fotografiích na nás sem tam vykoukne i lachtan. Čas se pomalu nachýlil a vyprávění pana Haška a jeho ženy končí. Na posledním snímku se s námi loučí všudypřítomní racci vznášející se na červánkové obloze.
Velký potlesk se rozléhá celou klubovnou. Ještě chvíli si vykládáme o všem, co jsme se dozvěděli a při tom se pomalu chystáme na cestu domů. Když je pan Hašek s manželkou na odchodu, je klubovna už skoro prázdná, při rozloučení si přislíbíme, že toto povídání bylo sice první, ale zdaleka ne poslední, které se v našem TyfloCentru odehrálo. Takže na dalších cestovatelských výpravách se těšíme s Vámi všemi.
10. 01.
Autor: Marie Švejdová
Naše poslední zastávka u vzpomínání na kuklíkování v penzionu Kukla v Kuklíku jste zde mohli najít v článku o pobytu z dubna 2012.
Teď už se připravujeme na další jarní pobyt na Kukle, ale mezitím vám chceme ještě umožnit nahlédnout do dalšího dění v roce 2012.
V červenci se uskutečnil další úspěšný – už 14. letní kuklíkovací pobyt. Prožili jsme v Kuklíku týden nabitý pestrým programem. Vedle různých typů cvičení a ukázky z výběru lekcí kurzu efektivní komunikace jsme využívali pobytu v nádherné okolní přírodě, chodili jsme na tematicky zaměřené vycházky nebo jsme se šli jen tak projít. Vyjeli jsme si na výlet do Svratky do místního muzea se zajímavou expozicí vztahující se k životu ve městě v období 20. a 30. let 20. století a také jsme se cestou zpět zastavili na našem oblíbeném výletním místě – na Blatinách. Navštívili jsme jezdecký klub a ti mlsnější využili přestávku k posezení u místní speciality – dobré kávy v místní kavárničce.
Z dalších programů nelze nepřipomenout hraní oblíbených ruských kuželek, kterým bylo věnováno jedno odpoledne. Nesmíme zapomenout ani na nově zavedenou disciplínu z jara a to pletení z pedigu. Dá se říci, že pletaři pletou téměř vždy a všude – před snídaní, během dne i večer. V jídelně i v restauraci.
