18. 02.
Autor: Jan Pokorný
Na počest nevidomé lektorky Zdeňky Vernarské, která pracovala v brněnském TyfloCentru, vyhlašujeme další, v pořadí již šestý ročník soutěže v ovládání počítače bez kontroly zrakem.
Soutěž je určena výhradně pro nevidomé uživatele náročných kompenzačních pomůcek na bázi PC, kteří se profesně nezabývají výpočetní technikou (nepracují tedy jako lektoři, učitelé, konzultanti, apod.). Za nevidomé uživatele považujeme pro účely této soutěže ty, kteří k ovládání PC používají výhradně hlasový nebo hmatový výstup a nejsou schopni přečíst zrakem běžný tištěný text ani při velmi velkém zvětšení. Tuto skutečnost je třeba při přihlášení doložit čestným prohlášením.
V době konání soutěže nejdříve obdrží každý soutěžící e-mailem postupně zadání tří úkolů, které musí splnit, a odpovědi na úkoly ve stanoveném termínu odeslat opět e-mailem. Úkoly můžete plnit z domova, školy či internátu. Každý úkol bude bodován. Pokud některý z úkolů neodevzdáte v termínu, je automaticky hodnocen 0 body. Do závěrečného finále postupuje prvních pět soutěžících s nejvyšším počtem bodů.
Šestý ročník Memoriálu Zdeňky Vernarské proběhne od 1. března do 15. května 2013. Závěrečné utkání těch nejlepších, spojené s vyhlášením vítězů, se uskuteční v sobotu 18. května 2013 v Bílém domě na Žerotínově náměstí, jako součást doprovodného programu letošního Tmavomodrého festivalu. Každý účastník tedy musí počítat s tím, že pokud se dostane mezi pět nejlepších a bude chtít soutěžit o ceny, je nutná jeho osobní účast ve finále. Pokud se některý z pěti soutěžících s nejvyšším počtem bodů odmítne na finále dostavit, automaticky postupuje další soutěžící v pořadí. Na vítěze čekají hodnotné ceny (externí disky, USB flashdisky, sluchátka, speciální SW atp.), které do soutěže tradičně věnují firmy zabývající se vývojem a prodejem kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené.
Bližší informace o soutěži, včetně zadání úkolů z minulých ročníků a audiozáznamu průběhu finále, najdete na www.centrumpronevidome.cz/memorial.
Přihlášky zasílejte v elektronické podobě nejpozději do 25. února 2013 na adresu
memorial@tyflocentrumbrno.cz.
Čestné prohlášení, které je součástí papírové přihlášky je třeba ještě zaslat podepsané běžnou poštou na adresu:
TyfloCentrum Brno, o. p. s.
Chaloupkova 3
612 00 Brno-Královo Pole.
Na obálku napište Memoriál.
Popřípadě je možné podepsanou papírovou přihlášku naskenovat a poslat na výše uvedenou mailovou adresu.
Těšíme se na vaši účast.
Pracovníci brněnského TyfloCentra.
6. 02.
Autor: Irena Kocí
Od 1. února k sociálně-terapeutické dílně brněnského TyfloCentra přibyla také dílna s chráněnými pracovními místy. Tři ze čtyř těžce zrakově postižených zaměstnanců dílny prostor HapAteliéru v Brně na Poděbradově ulici znali již z dřívějška, z doby, kdy coby klienti brněnského TyfloCentra v dílně tvořili v rámci terapie. Čtvrtý nový kolega dojíždí každé ráno až ze Znojma.
Samotnému spuštění provozu chráněných pracovních míst předcházel nácvikový měsíc – během celého ledna si noví zaměstnanci vytvořili nový životní rytmus: pravidelné vstávání, cestování do dílny za každého počasí, celé dopoledne v pracovním nasazení, kdy pracují na výrobcích bez ohledu na momentální osobní preference… Jejich tělo i mysl se s novými nastaveními vyrovnávají skvěle a z dílny vycházejí krásné předměty – ať už košíky nejrůznějších tvarů a velikostí z pedigu nebo vskutku valentýnovská mýdlová srdce.
Práce je v HapAteliéru zdrojem radosti a uspokojení. A na věcech, které v dílně vznikají, je to nadšení vidět. Už se těšíme na další výrobky – záběr dílny je plánován velmi široce. Brzy tak budeme mít možnost obdivovat výrobky z keramiky – hrníčky, misky, džbány, zvonečky, svícny, a také předměty z batikovaných látek – ať už se bude jednat o trička či prostírání. Na své si jistě přijde i ten nejnáročnější zákazník.
První dny provozu má chráněná dílna za sebou. Usadily se nové návyky, vytvořily se nové zvyklosti. Do dalších dní, týdnů, měsíců a let přejeme všem kolegům HapAteliéru neutuchající radost z práce!
Fotogalerie
22. 01.
Autor: Martina Jachanová
V úterý 15. ledna jsme ve středisku brněnského TyfloCentra uvítali manželé Haškovi, cestovatele a vášnivé fotografy, aby našim klientům předali své zážitky a poznatky z cesty po Ekvádoru.
Vyprávění o třítýdenním dobrodružství započalo na ekvádorském letišti, na které naši cestovatelé dorazili lehčí o několik sprejů proti hmyzu a o další drogistickou výbavu, kterou kvůli váze museli zanechat na předchozích letištích. Nejprve jsme se ve vzpomínkách manželů Haškových přenesli do hlavního města Ekvádoru – Quita. Quito se rozkládá v jižní části Ekvádoru poblíž And. Jedná se o druhé nejvýše položené hlavní město na světě. Odtud se pomalu přesouváme do Amazonské nížiny, která je pokrytá hustým pralesem, tady se ve vyprávění i na fotografiích setkáváme s děsivě vyhlížejícími pavouky a brouky. Na základě reakcí posluchačů se pan Hašek tohoto tématu moc dlouho nedrží a začíná nám líčit o jezírku plném piraní a o krásách zdejší krajiny, do jejíhož rázu a vzhledu se však promítly i události posledních let, kdy byla na tomto území objevena velká ropná naleziště. Hranice zdejších národních parků jsou proto prošpikovány ropovody nadnárodních společností. Z nížiny se dostáváme na vysočinu, konkrétně na Andskou vysočinu, zvanou La Sierra, která je nejnavštěvovanější oblastí země. Typickým znakem krajiny jsou kondoři, zasněžené vulkány, barevné indiánské trhy, horská jezera a horské prameny. Zdejší obyvatelé se od těch z města trochu liší. Jejich obličeje jsou i na fotografií vážnější někdy i smutnější, což kontrastuje s jejich barevným a veselý ošacením.
Nyní je čas na malou přestávku, musíme se všichni trochu občerstvit a rozdělit se s ostatními o své dojmy. Po deseti minutách opět pokračujeme. Čeká nás poslední úsek Ekvádoru. Ano správně, jsou to Galapágy, španělsky Islas Galápagos. Toto souostroví čítá 19 sopečných ostrovů umístěných ve východní části Tichého oceánu. Turisty lákají především prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Na fotografiích na nás sem tam vykoukne i lachtan. Čas se pomalu nachýlil a vyprávění pana Haška a jeho ženy končí. Na posledním snímku se s námi loučí všudypřítomní racci vznášející se na červánkové obloze.
Velký potlesk se rozléhá celou klubovnou. Ještě chvíli si vykládáme o všem, co jsme se dozvěděli a při tom se pomalu chystáme na cestu domů. Když je pan Hašek s manželkou na odchodu, je klubovna už skoro prázdná, při rozloučení si přislíbíme, že toto povídání bylo sice první, ale zdaleka ne poslední, které se v našem TyfloCentru odehrálo. Takže na dalších cestovatelských výpravách se těšíme s Vámi všemi.
10. 01.
Autor: Marie Švejdová
Naše poslední zastávka u vzpomínání na kuklíkování v penzionu Kukla v Kuklíku jste zde mohli najít v článku o pobytu z dubna 2012.
Teď už se připravujeme na další jarní pobyt na Kukle, ale mezitím vám chceme ještě umožnit nahlédnout do dalšího dění v roce 2012.
V červenci se uskutečnil další úspěšný – už 14. letní kuklíkovací pobyt. Prožili jsme v Kuklíku týden nabitý pestrým programem. Vedle různých typů cvičení a ukázky z výběru lekcí kurzu efektivní komunikace jsme využívali pobytu v nádherné okolní přírodě, chodili jsme na tematicky zaměřené vycházky nebo jsme se šli jen tak projít. Vyjeli jsme si na výlet do Svratky do místního muzea se zajímavou expozicí vztahující se k životu ve městě v období 20. a 30. let 20. století a také jsme se cestou zpět zastavili na našem oblíbeném výletním místě – na Blatinách. Navštívili jsme jezdecký klub a ti mlsnější využili přestávku k posezení u místní speciality – dobré kávy v místní kavárničce.
Z dalších programů nelze nepřipomenout hraní oblíbených ruských kuželek, kterým bylo věnováno jedno odpoledne. Nesmíme zapomenout ani na nově zavedenou disciplínu z jara a to pletení z pedigu. Dá se říci, že pletaři pletou téměř vždy a všude – před snídaní, během dne i večer. V jídelně i v restauraci.
10. 01.
Autor: Irena Kocí
Devět studentů architektury pod vedením Ing. arch. Jana Foretníka, Ph.D. představilo své semestrální práce veřejnosti. V úterý 8. ledna 2013 proběhla v brněnském TyfloCentru prezentace za účasti všech autorů a odborného konzultanta, experta na odstraňování bariér ve městě, našeho kolegy Josefa Konečného.
Zadání znělo: zpracování architektonického projektu části území města Brna, ulice České a blízkého okolí. Podmínkou bylo, aby výsledek byl »blind-friendly«.
Samotné tvorbě jednotlivých projektů předcházela osobní zkušenost jednotlivých studentů s pohybem po městě bez zrakové kontroly. Zaklapkovaní a s bílou holí procházeli ulice, aby získali co nejživější představu o způsobu pohybu a orientace lidí s těžkým postižením zraku. Už tuto zkušenost hodnotí studenti jako velmi cennou – po sejmutí tmavých brýlí s překvapením zjišťovali, kolik věcí v běžném životě vlastně nevidí, přestože mohou, kolika překážkám nevěnují pozornost, protože o ně nemusí zakopávat…
Studenti vytvořili tvůrčí trojice, aby společnými silami zpracovali dílčí věc ve vymezeném prostoru města Brna, ulice České a blízkého okolí. Bylo na nich, jakou jednotlivost si zvolí a jak ji uchopí. Zadaný prostor navíc zpracovali ve hmatném 3D modelu úctyhodných rozměrů, který darovali brněnskému TyfloCentru – jistě jej rádi využijí naši klienti a návštěvníci, děkujeme!
Snaha nevyčleňovat skupinu lidí se zrakovým postižením, a neposilovat tak bariéry mezi lidmi s handicapem a obyčejnou populací, se prakticky promítala do tvůrčího i pracovního postupu všech budoucích architektů. Všem třem představeným nápadům bylo společné heslo: design for all. Účelnost, využitelná pro všechny skupiny obyvatel či návštěvníků města, se tak promítla jak do projektu Hmatových modelů architektonicky či historicky zajímavých objektů, tak do nápadu Odpočinkové mobilní lavičky, a také návrh Informačního panelu pro cestující MHD byl vytvořen tak, aby usnadnil orientaci jak vidícím, tak lidem se zrakovým znevýhodněním.
Návrh Hmatových modelů objektů počítá s podstavcem, opatřeným audio informacemi o té které budově ve třech jazycích (česky, anglicky a německy), popiskem v černotisku (pro vidící) a v braillu (pro ty, kteří dávají přednost tichému získání informací o objektu). Na podstavci bude umístěn 3D model objektu, aby si zrakově postižení mohli stavbu důkladně prohlédnout. Mobilní odpočinková lavička bude obsahovat informace o problematice lidí se zrakovým handicapem – informace (čitelné i pro zrakově postižené) budou umístěny vizuálně zajímavým způsobem a budou zviditelňovat svět těch, kteří sami nevidí. Lavička bude mobilní, takže by se mohla přžemisťovat nejen po území celého města Brna, ale mohla by vyjet i jinam, do dalších měst. Informační panel pro cestující MHD je hmatným schematem organizování dopravy na ulici Česká a Joštova. Barevnost hmatového modelu vychází z barev města Brna, výrazná červená (šikovný kontrast, usnadňující orientaci lidem se zhoršeným zrakem) a valéry šedé a bílé. Čísla dopravních prostředků a názvy konečných zastávek jsou jak v tištěné podobě, tak v braillově písmu. Popisky budou vyměnitelné, aby infopanel mohl být aktualizován při změnách organizace dopravy. Názornost panelu usnadní orientaci nejen brňanům, poslouží i návštěvníkům města odjinud.
Každý návrh byl představen vlastní obrazovou prezentací – to pro ty z návštěvníků brněnského TyfloCentra, kteří vidí dobře. Zároveň byly jednotlivé návrhy k dispozici ve hmatových 3D modelech, aby si je mohli prohlédnout i lidé s handicapem. A právě jejich postřehy – praktický způsob prohlížení si modelů prsty, logika intuitivní orientace, nápady a návrhy na zpřesnění dílčích detailů – byly pro studenty nejpřínosnějšími.
Představily se nám tak tři velmi odlišné projekty, jejichž realizace si umím představit a považovala bych je za velmi přínosné – nejen pro zrakově postižené. Studenti prokázali citlivý přístup k problematice světa a života lidí s handicapem. Jejich společné krédo – dělat věci pro všechny – není prázdnou módní frází, ale prožitým vědomým postojem. Blahopřeji.
Fotogalerie
