8. 06.
Autor: Eliška Škrancová
V pátek 4. června jsme se si prohlédli hrad Veveří a jeho okolí. V 10 hodin jsme se sešli v Bystrci u Zoologické zahrady, odkud nás autobus odvezl k hradu. Vystoupali jsme po kamenité cestě na hradní nádvoří, koupili jsme si vstupenky a průvodkyně nás provedla jednou z částí hradu. Mohli jsme obdivovat díla starých mistrů, bohužel nás ale při prohlídce hradu napadala velmi často myšlenka, jak je možné, že stačilo 40 let komunismu a z nádherného hradu, který byl chloubou celého okolí, se stala propaganda komunistického zásahu do zdí, vybavení hradu i jeho funkce. Tam, kde se dříve konaly noblesní hostiny, jsou nyní vyvrtané díry, malovaná výzdoba je mnohdy zalita betonem a místo krásných dřevěných podlah potkáme dlažbu, která zde byla dána v 70. letech minulého století.
Současná správa hradu se snaží o jeho obnovu a rekonstrukci, ale vzhledem k obrovským finančním nákladům je to práce na několik desítek let.
Prohlídka hradu byla pro naše klienty přizpůsobena tak, že některé exponáty, které si běžný návštěvník prohlíží očima, si mohli naši klienti prohlédnout hmatem. Součástí komentované prohlídky byla i návštěva půdy, což patří mezi unikáty, protože v jiných památkových objektech se na půdu běžně návštěvník nedostane.
Z hradu jsme se vydali po nové stezce k lávce, přes kterou se dá přejít z jednoho břehu přehrady na druhý. Zpět do Brna jsme se vraceli opět autobusem k ZOO. Než jsme se rozloučili, byli tři klienti oceněni za získání met v rámci turistické ligy.
Počasí nám přálo, a tak jsme byli rádi, že jsme mohli strávit část dne v přírodě.
Fotogalerie
1. 06.
Autor: Eliška Škrancová
Počasí těchto dnů je velmi deštivé, a proto jsme ve středu 26. května místo vycházky do Bosonožského hájku zvolili náhradní program – vycházku Brnem a návštěvu Památníku Leoše Janáčka na Smetanově ulici.
Sešli jsme se ve 14 hodin na Mendlově náměstí, odkud jsme se vydali na cestu. Čekalo nás stoupání po schodech po ulici Sladová, které prověřilo naši fyzickou připravenost. Nad schody byl mladý platan, kde jsme si odpočinuli a udělali pár fotografiií. Dále jsme pokračovali ulicí Pellicovou a Husovou k Červenému kostelu a dalšími brněnskými ulicemi až k Památníku Leoše Janáčka.
Památník nám ukázala místní průvodkyně. Měli jsme možnost prohlédnout si místa, kde Janáček bydlel se svou rodinou a psal mnoho ze svých děl. Některé exponáty byly připraveny i k haptické prohlídce a komentář průvodkyně byl částečně doplněn filmem o životě a díle Leoše Janáčka.
Příjemně strávené odpoledne s Janáčkovskou tematikou si určitě zaslouží další návazné akce, a tak pokud to bude možné a bude zájem ze strany našich klientů, navštívíme některé z brněnských divadel, která čas od času uvádí některé z Janáčkových děl.
Fotogalerie
21. 05.
Autor: Radek Pavlíček
Od 13. do 16. května 2010 proběhl v Brně už 21. ročník Tmavomodrého festivalu – mezinárodní přehlídky hudebních vystoupení zrakově postižených dětí a mládeže. Naše TyfloCentrum bylo opět při tom a připravilo doprovodné akce – dvoudenní výstavu kompenzačních pomůcek a sobotní setkání zrakově postižených uživatelů výpočetní techniky.
Bližší informace včetně krátkého shrnutí, nahrávek sobotních přednášek a fotografií najdete na stránce Tmavomodrý festival 2010 na našem webu.
13. 05.
Autor: Eliška Škrancová
Jednou z kratších akcí, kterou jsme v rámci pravidelných vycházek připravili pro naše klienty, byla v pátek 7. května komentovaná prohlídka Tyršova sadu s odbornicí z Veřejné zeleně města Brna. Měli jsme možnost nahlédnout do jednoho z brněnských parků, který dříve býval hřbitovem, a proto se od ostatních parků liší tím, že celá koncepce má zachovat úctu k těm, kteří zde byli dříve pohřbeni.
V parku se nám naskytl pohled na kvetoucí stromy a květiny. Hned na začátku nás svou vůni přivábil šeřík, drobnými barevnými lístky okouzluje návštěvníky okrasná třešeň. Dále jsme si prohlédli kalinu, záhon kvetoucích bergénií, šantu kočičí a ještě mnoho různobarevných květů, které v tomto období park zdobí.
Zastavili jsme se i u zajímavých stromů, jako např. jinanu. Zajímavá byla i prohlídka stromu, který je napaden dřevokaznými houbami, které strom ničí, a proto jej pracovníci parku museli na začátku jara ořezat, aby zamezili nebezpečí pádu na návštěvníky parku.
V parku se nachází i speciální záhon pro nevidomé a slabozraké, který nabízí lidem s těžkým postižením zraku možnost prohlédnout si všechny rostliny tak, že se k nim nemusí ohýbat až na zem, protože rostliny jsou vysazeny ve výšce cca 50 cm nad zemí. Na záhonu jsou popisky v černotisku a braillově písmu. Na tomto záhonu se konala v dřívějších letech soutěž květiny hmatem, kterou pořádalo TyfloCentrum Brno, o.p.s. ve spolupráci s Veřejnou zelení města Brna.
Prohlídka parku s průvodcem měla mezi klienty kladný ohlas, a proto jsme se s pracovnicí VZmB dohodli na další spolupráci. Na podzim se podíváme do parku v Lužánkách.
Fotogalerie
10. 05.
Autor: Jiřina Falková
Ani avizovaná obtížnost jedenáctikilometrové trasy neodradila dvacet turistů, převážně klientů a jejich průvodců z brněnského TyfloCentra, aby se vydali do kvetoucí přírody. Sluníčko neúnavně svítilo, poutníky ochlazoval slabý větřík – úplné léto, řekl by člověk, který by nevěděl, že je teprve pátek 30. dubna. Na turistiku po Pálavě ale naprosto ideální počasí, v pravém létě sluníčko už opravdu moc pálí… Průvodkyněmi výpravy byly Jiřka Falková a Žaneta Sladká, „domorodkyně“ z Břeclavska (a pracovnice břeclavského TyfloCentra), a také Eva Řezáčová, lektorka z Centra ekologické výchovy Pálava, která připravila na části trasy odborný výklad.
Všichni účastníci se sjeli na půl desátou do Horních Věstonic, kde začínala naše cesta strmým stoupáním po zelené značce. První zastávku se čtením z naučných tabulí, seznamovacím kolečkem a obveselením od místního štěněte, které zlobilo tři naše vodicí pejsky, jsme udělali na konci vsi. Další byla pod horolezeckou skálou Martinka, kde jsme se měli zastavit a čekat na lektorku z Centra ekologické výchovy. Protože ale došlo při domlouvání k informačnímu šumu, pokračovali jsme po modré a červené dál do Soutěsky. Měli jsme pocit, že už jsme ušli kamenitými a kořeny pokrytými stezkami v lese aspoň polovinu trasy, ale byly za námi pouze necelé tři kilometry, když jsme si vybalili oběd a dali čas lektorce Evě Řezáčové, aby nás doběhla.
„Výuka“ o Pálavě probíhala potom doslova jako „terénní“. Po počátečních informacích o historii, bývalé oboře, fauně, flóře i teorii ochrany přírody v ČR jsme pokračovali po červené trase příjemným lesním úvozem ze Soutěsky ke Klentnici a ukazovali si brouky, kvetoucí rostliny a zastavili se u nejedné naučné tabule. Stín stromů pomohl nám i našim psím průvodcům trochu se zregenerovat, než jsme začali opět šplhat do kopce – k Sirotčímu hrádku, který byl zahalený do kvetoucích a vonících stromů. Pod bílými skalami jsme si krátce oddechli a šlapali na poslední, opravdu poslední kopec – na Stolovou horu s krásným výhledem na okolní vesničky, řepkou žlutě kvetoucí (i vonící) pole a Rakousko. Odtud to byla po červené do Mikulova ještě polovina… Ale už jsme náš cíl v dáli alespoň viděli!
Většina turistů se shodla, že scházet kamenitou cestičku s přírodními schůdky ze „Stolovky“ bylo ještě náročnější než se škrábat do kopců. Byli jsme rádi, že jsme dnes nemuseli přes nejvyšší vrchol Pálavy – Děvín a hrad Děvičky… Ale zpět na trasu! Poslední úsek cesty byl trochu kvapný. Organizátorka Eliška zavelela, že brněnská část skupiny musí stihnout podle plánu autobus ve čtyři hodiny. Měli jsme na výběr jít terénem přes Turold tři kilometry, ale reálnější se nám zdála silnice. Tato varianta ale byla zase delší, protože v cestě k zastávce stál celý Mikulov. Naštěstí nám ale cestu zkřížil kolemjedoucí autobus, svezli jsme se přes město a měli čas občerstvit se před pokračováním do Brna. A kdo chtěl, sladce odměnil svůj výkon i posezením v cukrárně. Opravdu jsme si to zasloužili! Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, užili jsme si krásný den, opálili se, něco nového se přiučili – a komu neupadly nohy, na podzim bude vítaný na Pálavě číslo dvě!
Fotogalerie
