6. 05.
Autor: Eliška Škrancová
Vidící člověk se s problematikou poskytování první pomoci opakovaně setkává během školní docházky, v rámci školení u zaměstnavatele nebo v přípravném kurzu pro řízení motorových vozidel. Běžně jsou k dispozici příručky první pomoci, jejichž stěžejní část tvoří instruktážní kresby nebo fotografie, pomocí kterých si vidící člověk dokáže vytvořit jasnou představu, jak při první pomoci postupovat. Žádný ze zmíněných kanálů ovšem nemůže uspokojivě využít člověk s těžkým zrakovým postižením (zejména nevidomý). Povědomí o poskytování první pomoci je tak mezi těžce zrakově postiženými relativně nízké.
A právě to bylo důvodem k tomu, že TyfloCentrum Brno, o.p.s., připravilo v rámci kurzů sociální rehabilitace Kurz první pomoci pro nevidomé. Od podzimu 2009 do jara 2010 probíhal již podruhé. Lidé s těžkým zrakovým postižením (zejména nevidomí) se v něm učí základům první pomoci specifickými metodami jako jsou: verbální popis, vzájemné polohování, ošetřování simulovaných zranění a simulovaných situací, zvukové ukázky z reálných a simulovaných situací apod. Absolvování kurzu přispívá ke snížení závislosti nevidomých a těžce zrakově postižených občanů na pomoci jiných osob tím, že se naučí samostatně ošetřovat drobná poranění u sebe i u jiných (např. při péči o vlastní děti), rozlišovat, která poranění budou vyžadovat lékařský zásah a efektivně komunikovat se složkami integrovaného záchranného systému. Sama existence kurzu rovněž nabourává vžité představy veřejnosti o tom, že nevidomí jsou závislí na pomoci jiných lidí a sami ostatním pomáhat nemohou.
O kurz první pomoci v rámci TyfloCentra Brno, o.p.s, je mezi lidmi s těžkým postižením zraku velký zájem právě proto, že bereme ohled na jejich handicap a přizpůsobujeme mu celou výuku – teoretickou i praktickou. Za necelé 2 roky existence tohoto kurzu jsme proškolili v poskytování první pomoci celkem 9 našich klientů. V průběhu 17 setkání jsme odučili celkem 68 výukových hodin, z nichž byla celá polovina věnována praktickému nácviku ošetření jednotlivých poranění. Absolventi našeho kurzu mají zájem o opakovaná setkání a procvičování, což nás velmi těší a určitě to vypovídá o dobré úrovni našeho kurzu.
3. 05.
Autor: Eliška Škrancová
Na duben jsme připravili tři vycházky:
- do Mariánského údolí (6. dubna),
- vycházku přírodou a sázení vánočních jedliček s odborníkem z Lesní školy Jezírko (14. dubna),
- komentovanou vycházku na Kamenný vrch s odborníkem ze sdružení Rezekvítek (20. dubna).
Vycházka do Mariánského údolí nabídla klientům příležitost prohlédnout si přírodu v začínajícím jaru. Nejvíce jsme obdivovali květy mochny, pampelišky, sedmikrásky a sasanky. Klienti ocenili možnost navštívit místo, které mnoho z nich znalo ze svého dětství, a kde trávili volné chvíle, popř. se zde účastnili některého z prvomájových průvodů, pro které toto místo bylo určeno v době komunismu. Místo Mariánského údolí se tehdy nazývalo Gottwaldovo údolí.
Fotogalerie
Program druhé vycházky nám zkomplikovalo deštivé počasí. Namísto vycházky přírodou jsme byli nuceni zvolit mokrou variantu. V začínajícím dešti se nám ještě podařilo zasadit vánoční jedličky do lesa nedaleko Soběšic, poté jsme ale nevlídnou přírodu vyměnili za příjemně vyhřátou budovu Lesní školy Jezírko, kde nám tamní pracovník tři hodiny povídal o přírodě a ukázal nám zajímavé exponáty ze školní sbírky. Poté se počasí umoudřilo a my jsme šli alespoň k jezírku, které je hned vedle školy. Celou vycházku jsme zakončili již tradičním posezením v cukrárně v Soběšicích.
Fotogalerie
Třetí vycházka nás zavedla na Kamenný vrch do přírodní rezervace, o kterou pečují pracovníci ze sdružení Rezekvítek. Původně jsme si chtěli prohlídnout kvetoucí koniklece, ale ukázalo se, že pravá koniklecová sezóna už je za námi a příroda nabízí jinou podívanou. Pár kvetoucích konikleců jsme si prohlédli, ale větší pozornost jsme věnovali kvetoucím stromům a keřům – trnkám, třešním atd. Zajímavé bylo prohlédnout si modříny, na kterých začínalo růst jehličí. Výraznou modrou barvou nás vítaly i květy barvínku a protože byl krásný slunečný den, všichni jsme si ho užívali a radovali jsme se, že nejsme doma, a že můžeme tu obrovskou krásu vychutnávat v přírodě. Pokud byste si chtěli projít přírodní rezervací Kamenný vrch sami, tak vězte, že u všech zastavení naučné stezky jsou popisky v Braillově písmu a na webových stránkách Rezekvítku je dokonce k dispozici ke stažení audioprůvodce
Fotogalerie
1. 05.
Autor: Hana Bubeníčková
Ve středu 21. dubna jsme podruhé uspořádali speciální zážitkový kurz řízení auta pro nevidomé. Velmi zdařilá premiéra před pěti lety pro nás byla silnou motivací a proto jsme přípravě věnovali velkou pozornost.
Akce se konala při příležitosti desátého výročí založení naší společnosti. Záštitu nad konáním mimořádné akce převzal PhDr. Milan Pešák, zakladatel naší společnosti, její dlouholetý podporovatel a člen správní rady.
Podmínkou úspěchu tohoto výjimečného zážitkového kurzu byla nejen precizní příprava, ale především spolupráce s brněnskými autoškolami Kubis, Navrátil, Pelikán a Suchý, které k tomuto nezvyklému podniku zapůjčily svá výcviková auta pro neobvyklé řidiče včetně instruktorů, kteří se stali i navigátory. Patří jim dík za jejich ochotu spolupracovat na nevšední akci na Masarykově okruhu, který nezištně pro akci zapůjčila akciová společnost Automotodrom Brno.
Akce byla určena občanům z řad nevidomých a slabozrakých, kteří dosáhli věku 18 let a jedinou překážkou pro získání řidičského průkazu je jejich zrakové postižení. Akce se zúčastnilo více než pět desítek nevidomých a slabozrakých z celé republiky, nejmladšímu bylo 19 let a mezi nejstarším a nejmladším účastníkem byl věkový rozdíl rovných 50 let. Mezi 53 účastníky bylo 15 žen. Někteří z nich buď kdysi auto řídili nebo si řízení zkusili jen tak někde mimo silnice, mnozí z nich však za volantem auta nikdy neseděli. Účastníci se proto museli registrovat a absolvovat nácvik základů řízení auta. Nešlo o silniční pravidla, ale o techniku jízdy tj. rozjezd, řazení a zastavení auta. Pokud tuto techniku zvládli, bylo jim umožněno absolvovat jízdu po Masarykově okruhu. Pro mnohé z nich byl samotným zážitkem již vlastní nácvik techniky rozjezdu, řazení a zastavení auta. Mnozí z nevidomých a slabozrakých účastníků ocenili atraktivitu prostředí Masarykova okruhu. Není to jen nějaké parkoviště či polňačka, je to krásná široká silnice se zatáčkami, stoupáním i klesáním, jezdí tudy významní závodníci, což zážitek z jízdy ještě umocňuje. Abychom celou organizaci zvládli, potřebovali jsme celou řadu našich dobrovolníků, jmenovitě bychom rádi poděkovali Michalovi Egerovi a Janu Kislenkovi a jeho kolegům. Program byl doplněn dalšími aktivitami, např. besedou s Městskou policií Brno a také soutěžním kvízem.
Letos čekalo na účastníky tohoto speciálního zážitkového semináře i mimořádné překvapení. Z blízka si mohli „prohlédnou“ (hmatem i zbytkem zraku) závodní vozy, které na okruhu závodí. Závěrečná hodina programu pak byla vyhrazena jízdám v těchto vozech. Účastníci akce se stali spolujezdci a projeli si trať tak, jak ji jezdí profíci, Jiří Mičánek a Robert Šenkýř.
Všem, kteří se podíleli na této skvělé akci, patří velký dík.
Další informace najdete na našich webových stránkách v sekci Automotodrom 2010.
13. 04.
Autor: Lenka Pláteníková
Tuto otázku jsme mohli položit 30. března 2010 na benefičním večeru Pecha Kucha Night, který pořádal Dům umění města Brna. Obecenstvo tvořili hlavně lidé z uměleckých profesí, ale i studenti a širší veřejnost. Moderátorka večera Barbora Šedivá nás pozvala k prezentaci našich zážitkových seminářů „Brno, jak jste ho neviděli“. Ty kromě jiného umožňují účastníkům absolvovat poslepu trasu s bílou holí po centru Brna a poznat tak na vlastní kůži situaci nevidomého člověka. Cílem naší prezentace bylo přiblížit každodenní zkušenosti nevidomých lidí, které musí řešit v souvislosti se samostatným pohybem.
Akce Pecha Kucha Night je prezentační večer, který vymysleli japonští architekti s cílem prezentovat zajímavé lidi a jejich projekty z oblasti designu, architektury, výtvarného umění, urbanismu, hudby, nebo vědy a aktivismu. Specifikum je, že každý zúčastněný musí dodržet daný formát – dvacet sekund na každý z dvaceti obrázků. Letošní večer byl benefiční a tématem bylo „Jak přežít v extrémních podmínkách“. Prezentace byla proto nabídnuta i organizacím, jejichž projekty s tématem souvisí, přestože nejsou zaměřeny jen umělecky. Výtěžek večera byl věnován agentuře Architecture for Humanity, která se věnuje vývoji a výstavbě domů v ohrožených oblastech v různých částech světa, jako je právě zemětřesením postižené Haiti.
V naší prezentaci jsme ukázali, že pokud nás vede jen bílá hůl, tak se v extrémní podmínky může změnit i bezprostřední okolí každého z nás. Svět okolo se tak stává překvapivě ohrožující a složitý. Komentáře k dvaceti fotografiím ze zážitkových seminářů byly zaměřeny hlavně na konkrétní situace – jak v nich asi přemýšlí a co řeší člověk s bílou holí, co se může honit hlavou kolemjdoucím a co může ohrožovat nebo zkomplikovat orientaci.
Kromě naší organizace vystoupili například fotografka Jarmila Kovaříková, která představila na svých 20 fotografiích zemětřesením postižené Haiti, výtvarná umělkyně Lenka Klodová, aktivistka a umělkyně Tamara Moyzes s projektem na téma rasismu, Petr Jemelík z humanitární organizace Lékaři bez hranic, Martina Sobotková a Petr Kostner s projektem Bambusové školy pro Nepál a další.
Fotogalerie
7. 04.
Autor: Pavla Velinská
V pátek 26. března vyrazila poměrně početná skupina nadšenců vlakem do Nedvědice. Shodou okolností se výlet uskutečnil přesně rok poté, co jsme se do bledulového údolí vydali s klienty poprvé. Na rozdíl od minulého roku nás však letos čekalo nádherné jarní počasí.
Z Nedvědice jsme se ještě kousek cesty svezli autobusem, ale pak už jsme museli po svých až do Chlébského. Zde jsme si udělali obědovou pauzu – vzhledem k tomu, že zde nebyla ani restaurace ani cukrárna, museli jsme vzít za vděk posezením v improvizované jídelně (autobusové zastávce). Takto posilněni jsme pokračovali mírným stoupáním až k hranici přírodní rezervace „Údolí Chlébského potoka“.
Bledulí přibývalo každým krokem a za nedlouho byly již nadosah a mohli jsme si je tedy důkladně prohlédnout, ať už zblízka anebo hmatem s doprovodným popisem průvodců. Podrobnosti o této rostlině a celé přírodní rezervaci jsme se dozvěděli z informačních cedulí.
Ojedinělé trsy bledulí se postupně změnily v celé koberce, všude kolem nás bylo najednou bílo. Cesta se sice postupně trošku zhoršila, bylo nutné překonávat menší potůčky a rozbahněné plochy, odměnou nám však byla krásná vycházka v hlubokém údolí. Užívali jsme si chůze po měkké lesní pěšině, zpěvu ptáků, jarních rostlin a hučení potoka, podél kterého cesta celou dobu vede. Většina účastníků ocenila také příjemný chládek, který byl v lese patrný.
Všichni jsme si výlet v krásném jarním počasí užili. Do turistické ligy si zúčastnění připsali úctyhodných 10 kilometrů v náročnějším terénu. Z ojedinělého nápadu ukázat lidem s těžkým zrakovým postižením krásu bledulového údolí se pomalu ale jistě stává žádaná tradice. Již nyní máme zájemce na další ročník. Budeme se tedy těšit.
Fotogalerie
