12. 11.
Autor: Eva Pexová
Beseda o Litvě v Moravském Krumlově proběhla tentokrát trochu netradičně, protože její součástí byla i ochutnávka jednoho z jídel, se kterým se můžete v Litvě často setkat. Nebyly to ale „cepeliny“, které jsou nejtradičnějším litevským pokrmem, ani studený boršč, který je také pro Litvu velmi typický, nýbrž salát viněgred. S tím se setkáte nejen v Litvě, ale i v dalších zemích na východ od nás a plní roli, kterou bychom mohli přirovnat k takové rychlé svačince či večeři. S trochou nadsázky – něco jako vlašský salát s rohlíkem. Když už posluchači ochutnávali, zastavili jsme se i u cen v restauracích. Ty jsou, totiž, oproti nám, docela vysoké a tak není úplně snadné se v Litvě skoro týden po restauracích stravovat.
Od jídla jsme přešli k městům a místům, které naše besedující paní Jana Puchegger Chadalíková navštívila – poklidné Raseinai, poutní místo Šiluva, zajímavé Šiauliai, druhé největší litevské město Kaunas a překrásným podzemím, Kuržská kosa – naprosto unikátní poloostrov, na který se dostanete z města Klaipéda. To bylo během dřívějšího režimu pro běžného návštěvníka zcela nedostupné. Vládl mu zbrojní průmysl a utajování všeho, všude a všech. Rozhodně nebylo možné vynechat Horu křížů, protože kdo „nebyl na Hoře křížů, nebyl v Litvě“. Zajímavá byla také návštěva turistického symbolu Litvy – starobylého hradu Trakai, který se majestátně tyčí uprostřed jezera. Celé povídání bylo zakončeno vzpomínkou na hlavní město Litvy – Vilnius. Povídá se, že: „Ať stojíš ve Vilniusu kdekoliv, vidíš kostel. Pokud kostel nevidíš, ukroč vpravo nebo vlevo. Pokud ani potom nevidíš kostel, nejsi ve Vilniusu.“
Protože beseda byla, jako vždy v moravskokrumlovské knihovně, přizpůsobena potřebám klientů TyfloCentra, byly její součástí také věci k haptické prohlídce – klobouky litevských umělců, keramika z hradu Trakai, litevské mince, hedvábný šátek z Vilniusu, kovaný výrobek litevských kovářů. Ani vidící návštěvníci besedy ale ošizeni nebyli. Součástí besedy bylo i amatérské video s mnoha zajímavými záběry Litvy, fotografie, letáčky, informační prospekty.
Právě na besedách v Moravském Krumlově je vidět, že integrace lidí zdravých i těch s handicapem funguje a není na překážku zajímavě prožitému odpoledni.
Fotogalerie
6. 11.
Autor: Elena Výtisková
„To víte, že si přijdu přivonět. Kdo by mohl na vůni rozmarýnu zapomenout…,“ i taková byla reakce na dotaz, zda se klient besedy o bylinkách zúčastní.
Bylinky a koření jsou součástí kultur od pradávna. Naši předkové velmi dobře znali jejich účinky a uměli je používat. Ani je tak moc nezajímalo, která rostlina jakou konkrétní látku obsahuje, ale spíše jakou nemoc nebo neduh s nimi lze zmírnit nebo léčit.
Tak i my, v břeclavském TyfloCentru, jsme se vydali o několik desítek let zpátky a o bylinkách uspořádali cyklus besed. O několik desítek let doslova. Klienti vzpomínali na vyhlášeného břeclavského bylináře, který léčil i takové neduhy, na které byla, podle nich, moderní medicína krátká. Je až z podivem, že svými bylinkami dokázal vyléčit ruku, kterou lékaři doporučili amputovat. Však na jeho bylinky má jedna klientka velmi živé vzpomínky. Dodnes na léčbu, jež byla účinná leč nepříjemná, nevzpomíná příliš nadšeně.
První beseda se nesla v duchu oslav. Tady, na jihovýchodě Moravy, je rozmarýn s oslavami neodmyslitelně spjat. Používá se na svatbách, kdy ho ozdobený stužkou, nosí svatební hosté připnutý na oblečení. My jsme si však více pověděli o jeho léčebných účincích, a také o tom, že rostlina umístěná v místnosti hubí bakterie, a tím vzduch v místnosti čistí. Po vůni rozmarýnu přišla na řadu máta. O ní jsme si řekli spoustu informací a navíc jsme se občerstvovali výborným čajem, právě z ní. Jeho mentolová chuť se příjemně rozprostírala v ústech.
I beseda následující se nesla ve znamení svěžích, avšak jiných vůní. Čaj byl tentokrát meduňkový a navodil atmosféru pohody. Povídali jsme si nejen o meduňce, ale i o levanduli a tymiánu. Z nich jsme ochutnali sirupy. Tymiánový je výborný na kašel.
A co příště? Přičichneme k vůni zimy, adventu a vánoc. Co jiného by v nás probouzela vůně skořice, hřebíčku a badyánu… Vždyť i koření má léčivé účinky.
Fotogalerie
8. 10.
Autor: Martina Ludvíková
Spolu s klienty jsme kráčeli ke zdraví snad mílovými kroky. Na čerstvém vzduchu v zahradě u Smrku jsme se sešli společně 30.9.2014. tato aktivita probíhala pod záštitou akce Brněnské dny pro zdraví. Odpolední návštěva zahrady u Smrku se nesla v duchu přátelské nálady i počasí. Sesedli jsme se společně u stolu, kde jsme si povídali o tom, jak se máme a s jakým očekáváním přicházíme. Poté jsme se začali věnovat výtvarné tvorbě, a to především tvorbě z hlíny a využívali jsme razítka s motivy indických květin. Tato aktivita bavila všechny návštěvníky nejen tím, že se můžeme vrátit do dětských let, kdy jsme dělali bábovičky na písku a plácali bláto dohromady, ale i tím, že zapojujeme naši fantazii při tvorbě a řekněme si otevřeně, není to vůbec jednoduché zpracovat si kus hlíny. Dalším naším krokem ke zdraví byla přednáška od paní doc. PaedDr. Marie Blahutkové, Ph.D. ,která se zabývá Psychologií sportu, Psychomotorikou a Psychologií koučování.Proč je důležité sportovat a zajímat se o své zdraví nám vysvětlila během velmi zajímavé, poutavé a poučné besedy. Prakticky jsme si vyzkoušeli cvičení a dostali jsme dobré rady. Paní Blahutková nás všechny naplnila novými znalostmi, optimistickým přístupem a nadšením zkoušet různá cvičení. Protože se jednalo o nenáročná cvičení, zvládne to opravdu každý. Takže žádné výmluvy na to, že jsme staří, mladí, unavení, zasmušilí, ale šup kráčejme společně ke zdraví.
Poslední zařazenou aktivitou bylo cvičení pod dozorem paní Zlaty Zumrové, která cvičí s našimi klienty i v TyfloCentru. Toto cvičení bylo další ukázkou toho, že to jde a vůbec to nebolí. Cvičili jsme na čerstvém vzduchu v prostředí velmi klidném a plném zeleně a proto nám toto cvičení dalo velmi mnoho energie.
Chtěla bych poděkovat všem zúčastněným, všem, kteří se na této aktivitě podíleli a zvláštní poděkování patří paní docentce Blahutkové, která si na nás udělala čas a bez nároku na finanční odměnu přišla mezi nás a dala nám skvělý a nezapomenutelný zážitek. Děkujeme!
Fotogalerie
8. 10.
Autor: Martina Ludvíková
Věznice nebo také – z části podle typu – vězení, káznice, šatlava, žalář či nápravně výchovné zařízení je zařízení, ve kterém se vykonává trest odnětí svobody. Na toto téma jsme se bavili v pondělí 29. 9. 2014 v naší klubovně na Chaloupkove 3. Přijeli za námi pracovníci z věznice Kuřim.
Na návštěvu přijeli hned 4 pracovníci. Každý je v kontaktu s vězni každý den. Jejich poutavá přednáška trvala 2 hodiny a měli jsme mnoho místa pro dotazy. Dozvěděli jsme se, jak to vypadá s obsazeností, jaký mají odsouzení denní režim, jak je to s pracovním uplatněním, ale i co náplní volného času. Ač vždy slýcháme, že ve věznicích se mají jako v ráji a že mají veškerý komfort, jistě nebude žádný komfort to, že sdílíte pokoj hned s několika lidmi. Je pravdou, že sorta lidí, která se sejde na oddělení je od osob, které vyrůstali v nepříznivém sociálním prostředí, ale jsou zde i osoby, které jsou vysokoškolsky vzdělaní, jsou to podnikatelé a osoby, které si „žili na velké noze“ a možná i z nudy se ocitly právě v tomto zařízení. Je na zvážení každého z nás, zda se jedná o komfortní zařízení, kde se dá schovat a dobře a levně (bereme-li v potaz to, co by si hradil odsouzený sám) a zda je to opravdu komfortní, když nemáte přístup k rodině. Každopádně jsme měli o čem přemýšlet, mohli jsme zhodnotit, jaká je realita od toho, co do nás televizní filmy tlačí a pokud jste u toho nebyli, nezoufejte, určitě se nám podaří zařadit do programu návštěvu z jiného zajímavého prostředí. Sledujte program, hlaste se na aktivity a zažijete podobné zážitky jako my při této besedě.
Chtěla bych tímto poděkovat všem zúčastněným klientům a jejich doprovodům a v neposlední řadě patří také velké díky pracovníkům z Věznice Kuřim, kteří nám připravili velmi zajímavou a obohacující přednášku.
Fotogalerie
23. 09.
Autor: Irena Kocí
„Třináctka pro nás není nešťastné číslo – alespoň letošní sobota 13. září se vydařila,ˮ usmívá se Jana Brzobohatá z chráněné dílny HapAteliér brněnského TyfloCentra. Na Slovanském náměstí v Brně – Králově Poli proběhly v sobotu 13. září 2014 Erbovní slavnosti, kterých se brněnské TyfloCentrum opět zúčastnilo. Letos popáté.
Nový stánek, který si HapAteliér pořídil, měl premiéru. Většinou bývá počasí vlídné, tentokrát ovšem zpočátku hodně pršelo a stánek významně pomohl v úspěšné prezentaci výrobků i služeb brněnského TyfloCentra.
„Líbily se zejména nové výrobky z keramiky, které jsme přes léto v chráněné dílně HapAteliér vytvořili, zaujala také slepotisková přání, košíky z pedigu, některé kombinované s keramikou a jinými materiály, opět se k nám vraceli spokojení zákazníci z let minulých, ˮ vypočítává Jana Brzobohatá. Stranou zájmu návštěvníků slavností nezůstaly ani četné společenské aktivity, ukazující možnosti kompenzace zrakové nedostatečnosti – jako třeba speciálně upravené společenské hry či ukázky nejrůznějších pomůcek, usnadňujících život ve tmě.
Pro ty, které vrtkavé počasí od návštěvy našeho stánku odradilo, je připravena žhavá novinka – HapAteliér brněnského TyfloCentra spustil e-shop.
V nejbližší době bude příležitost koupit si něco z našeho HapAteliéru na jarmarku chráněných dílen před kavárnou Práh 9. října. Pokud byste nechtěli čekat – a podléhat rozmarům počasí – přijměte pozvání do našeho e-shopu!
