13. 05.
Autor: Eliška Škrancová
Jednou z kratších akcí, kterou jsme v rámci pravidelných vycházek připravili pro naše klienty, byla v pátek 7. května komentovaná prohlídka Tyršova sadu s odbornicí z Veřejné zeleně města Brna. Měli jsme možnost nahlédnout do jednoho z brněnských parků, který dříve býval hřbitovem, a proto se od ostatních parků liší tím, že celá koncepce má zachovat úctu k těm, kteří zde byli dříve pohřbeni.
V parku se nám naskytl pohled na kvetoucí stromy a květiny. Hned na začátku nás svou vůni přivábil šeřík, drobnými barevnými lístky okouzluje návštěvníky okrasná třešeň. Dále jsme si prohlédli kalinu, záhon kvetoucích bergénií, šantu kočičí a ještě mnoho různobarevných květů, které v tomto období park zdobí.
Zastavili jsme se i u zajímavých stromů, jako např. jinanu. Zajímavá byla i prohlídka stromu, který je napaden dřevokaznými houbami, které strom ničí, a proto jej pracovníci parku museli na začátku jara ořezat, aby zamezili nebezpečí pádu na návštěvníky parku.
V parku se nachází i speciální záhon pro nevidomé a slabozraké, který nabízí lidem s těžkým postižením zraku možnost prohlédnout si všechny rostliny tak, že se k nim nemusí ohýbat až na zem, protože rostliny jsou vysazeny ve výšce cca 50 cm nad zemí. Na záhonu jsou popisky v černotisku a braillově písmu. Na tomto záhonu se konala v dřívějších letech soutěž květiny hmatem, kterou pořádalo TyfloCentrum Brno, o.p.s. ve spolupráci s Veřejnou zelení města Brna.
Prohlídka parku s průvodcem měla mezi klienty kladný ohlas, a proto jsme se s pracovnicí VZmB dohodli na další spolupráci. Na podzim se podíváme do parku v Lužánkách.
Fotogalerie
12. 05.
Autor: Tereza Skoupilová
První květnové úterý nás probudilo nevlídné, zatažené počasí, které slibovalo celodenní déšť. I přesto jsme se však odhodlaně vydali na první letošní daleký výlet, a to až do kraje Leoše Janáčka a lišky Bystroušky – do Hukvald.
Po asi dvou hodinách jízdy jsme byli vyvezeni přímo až k bráně hukvaldského hradu, což ocenili především klienti, z nichž byli mnozí ještě myšlenkami ve vyhřáté posteli :-).
Po vystoupení nás přivítalo majestátné ticho, pařící se lesy a nádherné kopce začínajících Beskyd. Také prohlídka hradu byla ve znamení rozjímání, kdy jsme si mohli jakožto jediní návštěvníci projít klidným, rozlehlým, opuštěným areálem hradu bez nutnosti mačkání či překřikování se s ostatními výletními skupinami. V naprostém klidu jsme si tak mohli projít všechna nádvoří, nahlédnout do hradní studny, podívat se na řadu vyhlídek a projít se po nesčetném množství ochozů. Velkou atrakcí bylo pro klienty nahlédnutí do přírodního amfiteátru, kde se každý rok pořádá slavný hudební festival Janáčkovy Hukvaldy.
Poté již naše kroky směřovaly kolem bronzové sochy lišky Bystroušky a rozlehlé srnčí obory do nedalekého vodního mlýna, který je místní raritou – na komentovanou prohlídku se nedávno přijeli podívat zájemci až z Ameriky! S naším průvodcem, místním správcem, jsme tak měli jedinečnou možnost přenést se do dob minulých a projít se po více jak sto let starém mlýně s dokonale zachovalým vybavením, které si mohli klienti hapticky prohlédnout.
Na závěr celého výletu nesmělo chybět malé občerstvení a nakoupení suvenýrů, mezi nimiž dominovala místní specialita – Štramberské uši. A jelikož se nakonec celý náš výlet obešel bez deště, budeme mít ještě dlouho na co příjemně vzpomínat.
Fotogalerie
11. 05.
Autor: Eva Pexová
Ze Znojma jsme vyrazili v 9 hodin vlakem do Mikulova. Cestou k nám přistoupila pracovnice regionální pobočky v Břeclavi, Jiřka Falková. Jako mikulovský domorodec nás pak celým výletem provázela. Do centra Mikulova jsme se vydali oklikou, abychom si mohli prohlédnout místní židovskou čtvrť a dozvědět se něco o historii zdejší rozsáhlé židovské komunity. Naučná stezka židovskou čtvrtí obsahuje několik zastavení u jednotlivých domů, které jsou podrobně popsány a označeny. Pokračovali jsme kolem synagogy, zámeckým parkem až k zámku, kde jsou umístěny expozice týkající se vinařství – Tradiční vinařství na Moravě a Galerie dřevěných lisů. Podrobně jsme si prohlédli i obří renesanční sud z roku 1643. Po obědě pak následovala Ditrichsteinská hrobka, kde jsou pohřbeni členové tohoto slavného rodu. Závěrečnou tečkou byla návštěva Kostnice, která je vybudována při kostele sv. Václava a jsou zde uloženy ostatky více než 2000 lidí. I když se celý den počasí na nás mračilo a sluníčko se schovávalo, klientům se výlet moc líbil. Ostatně, v Mikulově je stále co objevovat. Tak třeba příště…
10. 05.
Autor: Jiřina Falková
Ani avizovaná obtížnost jedenáctikilometrové trasy neodradila dvacet turistů, převážně klientů a jejich průvodců z brněnského TyfloCentra, aby se vydali do kvetoucí přírody. Sluníčko neúnavně svítilo, poutníky ochlazoval slabý větřík – úplné léto, řekl by člověk, který by nevěděl, že je teprve pátek 30. dubna. Na turistiku po Pálavě ale naprosto ideální počasí, v pravém létě sluníčko už opravdu moc pálí… Průvodkyněmi výpravy byly Jiřka Falková a Žaneta Sladká, „domorodkyně“ z Břeclavska (a pracovnice břeclavského TyfloCentra), a také Eva Řezáčová, lektorka z Centra ekologické výchovy Pálava, která připravila na části trasy odborný výklad.
Všichni účastníci se sjeli na půl desátou do Horních Věstonic, kde začínala naše cesta strmým stoupáním po zelené značce. První zastávku se čtením z naučných tabulí, seznamovacím kolečkem a obveselením od místního štěněte, které zlobilo tři naše vodicí pejsky, jsme udělali na konci vsi. Další byla pod horolezeckou skálou Martinka, kde jsme se měli zastavit a čekat na lektorku z Centra ekologické výchovy. Protože ale došlo při domlouvání k informačnímu šumu, pokračovali jsme po modré a červené dál do Soutěsky. Měli jsme pocit, že už jsme ušli kamenitými a kořeny pokrytými stezkami v lese aspoň polovinu trasy, ale byly za námi pouze necelé tři kilometry, když jsme si vybalili oběd a dali čas lektorce Evě Řezáčové, aby nás doběhla.
„Výuka“ o Pálavě probíhala potom doslova jako „terénní“. Po počátečních informacích o historii, bývalé oboře, fauně, flóře i teorii ochrany přírody v ČR jsme pokračovali po červené trase příjemným lesním úvozem ze Soutěsky ke Klentnici a ukazovali si brouky, kvetoucí rostliny a zastavili se u nejedné naučné tabule. Stín stromů pomohl nám i našim psím průvodcům trochu se zregenerovat, než jsme začali opět šplhat do kopce – k Sirotčímu hrádku, který byl zahalený do kvetoucích a vonících stromů. Pod bílými skalami jsme si krátce oddechli a šlapali na poslední, opravdu poslední kopec – na Stolovou horu s krásným výhledem na okolní vesničky, řepkou žlutě kvetoucí (i vonící) pole a Rakousko. Odtud to byla po červené do Mikulova ještě polovina… Ale už jsme náš cíl v dáli alespoň viděli!
Většina turistů se shodla, že scházet kamenitou cestičku s přírodními schůdky ze „Stolovky“ bylo ještě náročnější než se škrábat do kopců. Byli jsme rádi, že jsme dnes nemuseli přes nejvyšší vrchol Pálavy – Děvín a hrad Děvičky… Ale zpět na trasu! Poslední úsek cesty byl trochu kvapný. Organizátorka Eliška zavelela, že brněnská část skupiny musí stihnout podle plánu autobus ve čtyři hodiny. Měli jsme na výběr jít terénem přes Turold tři kilometry, ale reálnější se nám zdála silnice. Tato varianta ale byla zase delší, protože v cestě k zastávce stál celý Mikulov. Naštěstí nám ale cestu zkřížil kolemjedoucí autobus, svezli jsme se přes město a měli čas občerstvit se před pokračováním do Brna. A kdo chtěl, sladce odměnil svůj výkon i posezením v cukrárně. Opravdu jsme si to zasloužili! Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, užili jsme si krásný den, opálili se, něco nového se přiučili – a komu neupadly nohy, na podzim bude vítaný na Pálavě číslo dvě!
Fotogalerie
4. 05.
Autor: Tereza Skoupilová
Poslední dubnový den tohoto roku se vydali pracovníci a klienti vyškovského TyfloCentra na jarní pěší výlet do Lulče. I když jsme se zpočátku obávali nepříznivé předpovědi počasí, která strašila deštěm a bouřkami, nakonec nás přivítal nádherný, slunečný, téměř letní den, kdy sluníčko pálilo již od brzkých ranních hodin.
Po příjezdu do Lulče, malé vesničky nedaleko Vyškova, jsme se vydali krásnou přírodou na nedaleký kopec, kde jsme se již těšili na letošní první opékání buřtů.
Jelikož bylo počasí bylo opravdu dost teplé, sluníčko pálilo a výstup do kopce byl náročný, cestou jsme si odpočinuli v turistickém altánku, z něhož v minulosti startovali paraglaidisté a ze kterého byl krásný výhled na okolní vesnice a lesy. Proto jsme si společně popsali okolní krajinu a hlavně jsme ulevili zpoceným zádům od batohů plných důležitého proviantu.
Po oddechu jsme došli polní cestou až k našemu cíli – zahradě na kopci, obestřené dokola krásnými jarními loukami s rozkvetlými stromy. Jelikož nás již pobízel hlad, ohníček brzy vzplál a mohli jsme se dát do opékání. Při opékání samotném bylo velice zábavné neustálé popisování klientům, kde se nachází oheň, kde buřt a kde ostatní klienti. Často tak přímo nad ohněm docházelo k malým osobním soubojům, které měly naštěstí vždy zdárný konec. Nutno také podotknout, že i když ten den bylo zrovna pálení čarodějnic, všechny ženské účastnice zvládly opékání bez újmy :-).
Před odchodem jsme nezapomněli pečlivě uhasit oheň a poté jsme se již vydali na zpáteční cestu, která tentokrát vedla náročným terénem z prudkého kopce. Po jeho úspěšném zdolání nás již pohodlná asfaltová cesta provedla celou vesnicí až k zastávce autobusu, odkud jsme se vrátili zpět do Vyškova.
Celá akce se velice vydařila, a to především díky nádhernému počasí. Zůstalo nám tak nejen mnoho vzpomínek, ale také první letošní opálení.
Fotogalerie
