3. 05.
Autor: Eliška Škrancová
Na duben jsme připravili tři vycházky:
- do Mariánského údolí (6. dubna),
- vycházku přírodou a sázení vánočních jedliček s odborníkem z Lesní školy Jezírko (14. dubna),
- komentovanou vycházku na Kamenný vrch s odborníkem ze sdružení Rezekvítek (20. dubna).
Vycházka do Mariánského údolí nabídla klientům příležitost prohlédnout si přírodu v začínajícím jaru. Nejvíce jsme obdivovali květy mochny, pampelišky, sedmikrásky a sasanky. Klienti ocenili možnost navštívit místo, které mnoho z nich znalo ze svého dětství, a kde trávili volné chvíle, popř. se zde účastnili některého z prvomájových průvodů, pro které toto místo bylo určeno v době komunismu. Místo Mariánského údolí se tehdy nazývalo Gottwaldovo údolí.
Fotogalerie
Program druhé vycházky nám zkomplikovalo deštivé počasí. Namísto vycházky přírodou jsme byli nuceni zvolit mokrou variantu. V začínajícím dešti se nám ještě podařilo zasadit vánoční jedličky do lesa nedaleko Soběšic, poté jsme ale nevlídnou přírodu vyměnili za příjemně vyhřátou budovu Lesní školy Jezírko, kde nám tamní pracovník tři hodiny povídal o přírodě a ukázal nám zajímavé exponáty ze školní sbírky. Poté se počasí umoudřilo a my jsme šli alespoň k jezírku, které je hned vedle školy. Celou vycházku jsme zakončili již tradičním posezením v cukrárně v Soběšicích.
Fotogalerie
Třetí vycházka nás zavedla na Kamenný vrch do přírodní rezervace, o kterou pečují pracovníci ze sdružení Rezekvítek. Původně jsme si chtěli prohlídnout kvetoucí koniklece, ale ukázalo se, že pravá koniklecová sezóna už je za námi a příroda nabízí jinou podívanou. Pár kvetoucích konikleců jsme si prohlédli, ale větší pozornost jsme věnovali kvetoucím stromům a keřům – trnkám, třešním atd. Zajímavé bylo prohlédnout si modříny, na kterých začínalo růst jehličí. Výraznou modrou barvou nás vítaly i květy barvínku a protože byl krásný slunečný den, všichni jsme si ho užívali a radovali jsme se, že nejsme doma, a že můžeme tu obrovskou krásu vychutnávat v přírodě. Pokud byste si chtěli projít přírodní rezervací Kamenný vrch sami, tak vězte, že u všech zastavení naučné stezky jsou popisky v Braillově písmu a na webových stránkách Rezekvítku je dokonce k dispozici ke stažení audioprůvodce
Fotogalerie
21. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Konečně se oteplilo a tak jsme s klienty vyrazili do přírody. Naplánovali jsme turistickou vycházku na Šobes – známou vinici nedaleko Hnanic. Cestou tam a zpět jsme ušli asi 6 km a příroda nám přichystala během cesty několik zajímavostí – rostlin i živočichů k prohlídce.
Hned na začátku naší cesty se vyhřívala užovka stromová, která správě v této lokalitě hojně vyskytuje. Přechod přes visutý most nad Dyjí měl také své nezapomenutelné kouzlo. Rostliny kolem cesty krásně barevně kvetly a voněly – pampelišky, sedmikrásky, modřence, petrklíče, sasanky, plicníky… Na samém vrcholu Šobesu se v trávě, v listí i na cestě vyhřívaly na slunci ještěrky – nádherní ještěrčí samečci zbarvení do zelenomodra a také hodně loňských ještěrčích mláďat, která se ještě nevybarvila a měla tak hnědou barvu. Ty bylo těžké najít pohledem, protože je jejich barva maskovala. Ale spolehlivě je prozrazovalo šustění při zběsilém útěku před námi. Cestou tam i zpět neušly naší pozornosti ani informační tabule a tak jsme se dověděli, že:
- lokalita Šobes byla osídlena již v době pravěku
- ve středověku se zde pěstovalo víno a dováželo se na císařský dvůr do Vídně
- zde žijí pohromadě všechny 4 druhy užovek, které se u nás vyskytují na jiných místech samostatně
- že užovka stromová je z nich nejvzácnější, je chráněná. Dorůstá až do délky dvou metrů, je zbarvená do hněda, černa, některé s příměsí tmavě zelené.
- zde žije mnoho ještěrek
- se zde pěstují tyto odrůdy vína: Ryzlink rýnský a vlašský, Rulandské šedé a bílé, Pálava a Sauvignon
- visuté mosty přes Dyji jsou celkem 3
- visutý most pod Šobesem neopravitelně poškodila povodeň v roce 2002, ale už v roce 2003 se jej podařilo vybudovat znovu
Na závěr naší procházky po Šobesu jsme si hapticky prohlédli zídky, které jsou pro tuto lokalitu typické – kamenné, stavěné nasucho (bez pojiva), aby lépe poskytovaly ve štěrbinách úkryt pro drobné živočichy.
16. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Aprílové počasí začátkem dubna není nic neobvyklého. Jarní deštík ale neodradil naše klienty od chuti na poznávací výlet do nedávno zpřístupněného podzemí v malé vesničce Přeskače na Znojemsku.
Co všechno je v Přeskačích k vidění:
- Hlavní a vedlejší podzemní chodbu
- 2 kruhové místnosti pro úkryt osob s komíny sloužícími k odvodu kouře z ohniště
- 1 kruhovou místnost pro uložení potravin
- Zachovalá obilní jáma
- Expozici ve vstupní části podzemí
- Velké množství předmětů bylo možno si prohlédnout hapticky, např. střepy různých nádob …)
Přeskačské podzemí má mnoho zajímavostí, o kterých jsme se dověděli z výkladu naší průvodkyně. Samo podzemí bylo objeveno náhodou v roce 2004. Zpřístupněno bylo na podzim roku 2009. Většinu vyklízecích prací provedli obyvatelé obce Přeskače svépomocí a ve volném čase. Podzemní prostoty jsou vykopány v hornině nazývané hadec. Tato hornina je velmi pevná a má zvýšený obsah železa. Zajímavostí jsou žíly mastku a chloritů a chalcedonu. Podzemí bylo budováno pravděpodobně mezi 14. a 17. stoletím. Hlavní chodba je dlouhá asi 35 metrů, široká 150 – 180 cm a vysoká 170 – 190 cm. Strop podzemí se nachází cca 2,5 metru pod povrchem.
Po zajímavé prohlídce podzemí jsme se ještě měli možnost navštívit románský kostel Všech svatých v Přeskačích, který je evidován v seznamu národních kulturních památek.
Na závěr jsme se vydali v mírném jarním deštíku do sousedních Tavíkovic, odkud nám pak jel autobus přímo domů, do Znojma. Tato dvoukilometrová procházka mezi právě osetými poli byla příjemným zakončením celého výletu.
7. 04.
Autor: Pavla Velinská
V pátek 26. března vyrazila poměrně početná skupina nadšenců vlakem do Nedvědice. Shodou okolností se výlet uskutečnil přesně rok poté, co jsme se do bledulového údolí vydali s klienty poprvé. Na rozdíl od minulého roku nás však letos čekalo nádherné jarní počasí.
Z Nedvědice jsme se ještě kousek cesty svezli autobusem, ale pak už jsme museli po svých až do Chlébského. Zde jsme si udělali obědovou pauzu – vzhledem k tomu, že zde nebyla ani restaurace ani cukrárna, museli jsme vzít za vděk posezením v improvizované jídelně (autobusové zastávce). Takto posilněni jsme pokračovali mírným stoupáním až k hranici přírodní rezervace „Údolí Chlébského potoka“.
Bledulí přibývalo každým krokem a za nedlouho byly již nadosah a mohli jsme si je tedy důkladně prohlédnout, ať už zblízka anebo hmatem s doprovodným popisem průvodců. Podrobnosti o této rostlině a celé přírodní rezervaci jsme se dozvěděli z informačních cedulí.
Ojedinělé trsy bledulí se postupně změnily v celé koberce, všude kolem nás bylo najednou bílo. Cesta se sice postupně trošku zhoršila, bylo nutné překonávat menší potůčky a rozbahněné plochy, odměnou nám však byla krásná vycházka v hlubokém údolí. Užívali jsme si chůze po měkké lesní pěšině, zpěvu ptáků, jarních rostlin a hučení potoka, podél kterého cesta celou dobu vede. Většina účastníků ocenila také příjemný chládek, který byl v lese patrný.
Všichni jsme si výlet v krásném jarním počasí užili. Do turistické ligy si zúčastnění připsali úctyhodných 10 kilometrů v náročnějším terénu. Z ojedinělého nápadu ukázat lidem s těžkým zrakovým postižením krásu bledulového údolí se pomalu ale jistě stává žádaná tradice. Již nyní máme zájemce na další ročník. Budeme se tedy těšit.
Fotogalerie
16. 03.
Autor: Tereza Skoupilová
První březnový den tohoto roku byl ve vyškovském TyfloCentru ve znamení výletu. Nešlo sice o žádný turistický pochod nebo procházku přírodou, ale i ve velkém městě, jako je Olomouc, si klienti mohli vychutnat jeden z prvních slunečných, téměř již jarních dnů.
Cílem našeho výletu byly Tyflopomůcky Olomouc, kde jsem měli s personálem domluvenou exkurzi. Tato akce byla ze strany klientů dlouho netrpělivě očekávána a jejich nadšení bylo znatelné již po cestě do Olomouce.
Po příjezdu na místo nás přivítalo příjemné, téměř domácí prostředí celého komplexu služeb pro nevidomé a slabozraké, jež už většina klientů dobře zná z předchozích návštěv. Hned po příchodu se nás ujal tamní personál a po uvítání nám byla představena jedna z velice oblíbených „atrakcí“ pro osoby se zrakovým handicapem – zvuková střelba. Celou hodinu si tak mohli klienti zkoušet, jak těžké je laserovou pistolí zasáhnout cíl pouze s pomocí zvukové kontroly.
Poté již následovala exkurze do obchodu s kompenzačními pomůckami pro nevidomé a slabozraké. Zde byli klienti obslouženi velice příjemným personálem, jež se individuálně věnoval jednotlivým klientům dle jejich potřeb a umožnil jim vyzkoušet všechny pomůcky, které obchod nabízel. Klienti si tak mohli prakticky vyzkoušet pomůcky do kuchyně, do dílny, pro zábavu či pro volný čas. Na závěr jim byly představeny novinky, z nichž asi nejvíce všechny zaujala elektronická házecí kostka na hru „Člověče, nezlob se“.
A jaký suvenýr si odvezli vyškovští klienti z Olomouce? Každý z nich si koupil malou rolničku, která jim bude připomínat tento hezky strávený, pohodový den.
Fotografie
 |
| Návštěva Tyflopomůcek Olomouc, 1. 3. 2010 |
