15. 03.
Autor: Eliška Škrancová
Když jsme připravovali březnovou vycházku na Špilberk, domnívali jsme se, že si užijeme přicházející jaro, budeme obdivovat pupeny stromů, rozkvetlé sněženky a sluníčko, které nás příjemně zahřeje. Realita byla ale jiná a paní zima ukázala svou sílu naplno. Možná to bylo i tím, že pokud se někdo chystá na výstavu s názvem Krása, která hřeje, měl by počítat s tím, že teplo z kachlových kamen člověk nejvíce ocení právě v mrazivých dnech. A tak místo toho, abychom se kochali přírodou, šli jsme 9. března 2010 svižnou chůzi na hrad Špilberk a těšili jsme se, že se ve výstavních prostorách trochu ohřejeme.
Ještě před vstupem na výstavu jsme si prohlédli a poslechli zvonkohru, která zdobí jedno z nádvoří brněnského Špilberku. Poté jsme se přesunuli do nově opravených prostor hradu, kde nás zaujala barokní lékárna stojící v prostorách pokladny. Po stručném seznámení s historií lékárny nás paní průvodkyně, která pro nás celou komentovanou prohlídku připravila, odvedla do prostor, kde je výstava nainstalována. Klienti se mohli seznámit s kachli a kachlovými kamny, jejich historií, zdobností, vývojem technik výroby atd. Celá prohlídka byla přizpůsobena lidem s těžkým postižením zraku. Mnoho kachlů bylo připraveno k haptické prohlídce. Klienti si prohlédli také modely kamen a na závěr nás průvodkyně zavedla do prostor vinárny, která není běžně přístupná návštěvníkům. Tam jsme mohli obdivovat stará kachlová kamna se znaky významných moravských rodů a mnoha historickými motivy.
Naši pozornost neupoutala pouze výstava samotná, ale také prostor, ve kterém byla výstava připravená. Jedná se o zrekonstruované prostory, které mají své kouzlo a neopakovatelnou atmosféru. Zajímavá byla na přiklad barevná okna zdobená tzv. pískovou technikou, původní zdivo hradu, repliky původního zdiva atd.
Klienti celou akci hodnotili velmi pozitivně a odcházeli domů s příjemnými zážitky.
Fotografie
 |
| Vycházka na Špilberk a návštěva komentované výstavy, 9. 3. 2010 |
4. 03.
Autor: Pavla Velinská
V pátek 26. února jsme se vydali na výlet do Znojma. Celý týden bylo krásně, a tak jsme se těšili, jak si to užijeme, bohužel jsme ale neměli štěstí. Nakonec jsme mohli být rádi, že pršelo jen občas a ne pořád.
Ve Znojmě už na nás čekala pracovnice tamějšího regionálního pracoviště Eva, která nás seznámila s naším programem. Díky ní jsme nepotřebovali ani mapu a bez problému dorazili do Jihomoravského muzea, které bylo naším prvním dnešním cílem.
Přijeli jsme shlédnout výstavu Putující kameny anebo pravidla chaosu, kterou připravil geolog Jihomoravského muzea ve spolupráci s regionálním pracovištěm TyfloCentra Brno, o.p.s. ve Znojmě. Výstava je unikátní tím, že se snaží co možná nejvíc přiblížit exponáty, tedy kameny z říčního koryta řeky Dyje, lidem se zrakovým postižením. Jak to vypadá v praxi?
- z vitrín jsou oddělaná skla, veškeré kameny je možné prohlížet hapticky
- u každé vitríny je popis ve zvětšeném černotisku i v Braillově písmu
- jednotlivá zajímavá místa toku řeky Dyje jsou doplněna reliéfně zobrazeným průřezem koryta
- celkovou představu o říčním toku, včetně jedinečných meandrů, si zrakově postižení návštěvníci mohou udělat díky speciálně vyfrézované haptické mapě
- dojem z celé expozice je umocněn hudební nahrávkou, která představuje motiv tekoucí řeky
My jsme měli to štěstí, že si na nás po domluvě udělal čas autor výstavy Jaroslav Šmerda a mohl tak zodpovědět všechny naše záludné dotazy týkající se nejen geologie, ale i celého Znojma.
Další naší zastávkou byl obchod s látkami, jehož majitelka se věnuje výrobě patchworku. Měli jsme možnost dozvědět se, co vlastně patchwork je a jaký je postup při výrobě. Zároveň pro nás měla majitelka připravené ukázky základních vzorů a pomůcek k haptické prohlídce. I když návštěva obchodu byla krátká, dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí.
Výlet do Znojma jsme tradičně zakončili návštěvou cukrárny.
Fotografie
 |
| Putující kameny aneb Pravidla chaosu – návštěva výstavy ve Znojmě, 26. 2. 2010 |
19. 01.
Autor: Eliška Škrancová
Sněhová nadílka a obava mnoha lidí z neuklizených chodníků, to je realita těchto dnů. I my v TyfloCentru jsme se obávali, že klienti, kteří se na vycházku přihlásili, se nakonec nebudou chtít zúčastnit. Klienti nás ale mile překvapili, protože ze sedmi přihlášených se odhlásil pouze jeden. I počasí se umoudřilo a na naši vycházku se udělalo hezky a dokonce vysvitlo i sluníčko.
Z tramvajové zastávky Nové sady, kde jsme se v deset hodin sešli, jsme vyrazili do Denisových sadů. Cesta byla velmi příjemná a křupající sníh pod nohama dokresloval atmosféru zimního dne. V Denisových sadech u obelisku jsme si udělali krátkou přestávku. Klienti měli možnost dovědět se pár zajímavostí o historii i současné podobě a využití parku. Velkou pozornost vzbudil opodál stojící sněhulák. Všichni využili příležitost k tomu, aby si ho hapticky prohlédli.
Další naše kroky směřovaly na Petrov do katedrály. Původně měla být prohlídka pouze individuální – tzn. že každý klient si ji prohlédne se svým průvodcem, popř. sám. Ale nakonec vše dopadlo jinak. V katedrále je průvodkyně, a tak jsme dostali nabídku projít si katedrálu s ní. Paní průvodkyně nám ukázala a popsala celou katedrálu. Hovořila o její historii i současností, o jejím interiéru i exteriéru. Bylo to sice neplánované, ale rozhodně velmi příjemné a poučné. Klienti byli spokojení.
Po prohlídce katedrály nás ještě čekala návštěva obchůdku, který nabízí výrobky z klášterů od nás i ze zahraničí. Klienti se dověděli o tom, co všechno se v klášterech vyrábí – pivo, víno, marmelády, čaje, kosmetika, svíčky… a jakým způsobem se v klášterech pracuje. Více informací o obchůdku naleznete zde.
Na konci vycházky jsme klienty informovali i o dalších aktivitách TyfloCentra, na které se mohou přihlásit. Domů jsme odcházeli s vědomím příjemně stráveného dopoledne, které nám nabídlo nejen vycházku, ale také mnoho cenných informací a zážitků.
Fotogalerie
 |
| Krátká vycházka do Denisových sadů, 19. 1. 2010 |
15. 01.
Autor: Tereza Skoupilová
V mrazivém pátečním odpoledni 15. ledna se klienti regionálního pracoviště ve Vyškově zúčastnili naší malé soutěže ve stavění sněhových soch. Pro běžného člověka by se zdálo postavení sněhuláka či jiného objektu ze sněhu zcela banální záležitostí, která zabere několik málo desítek minut. Avšak pro osoby s těžkým postižením zraku tato akce znamenala více jak hodinu soustředění a hmatové kontroly každého vytvořeného dílku.
Jelikož klienti tušili, kolik práce je čeká, přišli také náležitě vybaveni – sportovní oblečení, teplé rukavice a čepice, kovová lopatka na osekávání ledu atd. se ukázaly být samozřejmostí. Nechyběl však ani elán a chuť navrátit se alespoň na chvíli do dětských let a vytvořit tak u vchodu do TyfloCentra dílo, které upoutá pozornost nejen dětí z místní základní školy.
Původní plán – postavit sněhového vodícího psa i s pravým vodícím postrojem (který zapůjčila místní vodící fenka Hanny), nakonec skončil neúspěchem – zledovatělé sněhové koule nechtěly změnit tvar ani pod rukama šikovných klientů, proto jsme se nakonec rozhodli udělat klasického sněhuláka.
Po celou dobu stavění museli klienti hmatovou kontrolou zjišťovat, zda se stavěná socha podobá jejich představám, což se nakonec úspěšně podařilo a po dokončení sněhuláka už na ně čekala odměna v podobě vyhřáté kanceláře a horkého čaje. Doufám, že takto příjemně strávené odpoledne ještě někdy zopakujeme!
Fotogalerie
 |
| Sochy ze sněhu, 15. 1. 2010 |
6. 01.
Autor: Pavla Velinská
Hned na první středu v novém roce jsme měli naplánovanou procházku zimní přírodou z Útěchova do Vranova u Brna. Přestože to zpočátku vypadalo, že počasí nám příliš nepřeje, nakonec vše dopadlo nad očekávání dobře.
Sešli jsme se po obědě u královopolského nádraží a vyrazili autobusem 43 do Útěchova. Měli jsme v plánu využít dvacet minut do příjezdu autobusu jedoucího na Vranov k tomu, abychom obhlédli terén pro případnou pěší cestu. V lese byla asi dvaceticentimetrová vrstva relativně mokrého sněhu, takže jsme očekávali spíše to, že se klienti rozhodnou jet autobusem.
Nakonec jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna se nehodlala vzdát své vycházky lesem i za cenu ztížených podmínek a druhá zvolila moudře cestu autobusem a vyčkávání ve vranovském kostele. Nutno říci, že obě skupiny si zaslouží obdiv, neboť vydat se na procházku i za takovýchto podmínek je stejně obdivuhodné jako schopnost zvážit své reálné možnosti. Za skupinku putující pěšky mohu říct, že necelé čtyři kilometry náročnějším terénem nám utekly jako voda a za chvíli jsme byli ve Vranově. Cestu si všichni zúčastnění náležitě užívali – obdivovali jsme si zasněžené stromy, vykládali jsme si o nedávných vánočních svátcích, potkali jsme první běžkaře a učinili několik nezbytných dokumentačních fotografií. Prostě vládla dobrá nálada. Ve vranovském kostele Panny Marie jsme se setkali s druhou částí naší výpravy a společně jsme si prohlédli nejen vánoční výzdobu kostela, ale i zdejší betlém.
Na závěr nechybělo krátké posezení v oblíbené soběšické hospůdce U Supa. Vycházku zimní přírodou do Vranova u Brna už někteří z našich klientů považují za tradiční, přestože poprvé se uskutečnila teprve loni. Rozhodně se ale stala oblíbenou, a proto v této tradici budeme určitě pokračovat.
Více si o poutním kostele Narození Panny Marie ve Vranově můžete přečíst tady
Fotogalerie
 |
| Tříkrálová vycházka zimní přírodou z Útěchova do Vranova, 6. 1. 2010 |
